Nominovaní

Přečtěte si příběhy 69 nominovaných a rozhodněte se, komu v roce 2025 udělíte svůj hlas.

Kategorie: Zdravotnictví

Duchovní služba v Hospici Sv. Josefa v Rajhradě (dobrovolnická činnost od roku 2022)

Dobrovolník kněz o. Pavel a dalších 7 dobrovolníků - laiků. Dáša, Markétka, Franciska, Petr, Pavel, Honza a Karel, každý týden nabízejí pacientům v úterý odpoledne v rajhradském hospici účast na společné mši svaté. Dobrovolníci se předem domluví, kdo obejde pacienty a zjistí zájem, pak si je rozdělí, někteří pacienti můžou jen na posteli, jiní na vozíčku a další potřebují doprovod. To vše dobrovolníci konzultují s odborným personálem. Při bohoslužbě jsou k dispozici pro jakýkoliv požadavek a spolupracují s knězem. Po ukončení mše svaté, dobrovolníci pacienty odvážejí zpět na pokoje a dle zájmu zůstávají s nimi ještě individuálně a poslouží jim, co potřebuji nebo si přeji.

Kněze posíláme ještě za pacienty, kteří už do kaple ze zdravotních důvodů nemohli jít a přejí si jejich svátostní duchovní službu. Každý dobrovolník je v této oblasti proškolen a pravidelně prochází jak skupinovou tak i individuální supervizí odborného pracovníka v hospici, aby účinně posloužili jak pacientům, tak i jejich rodinným příslušníkům, pokud jsou zrovna taky v hospici. Tento tým čelí i těžkým otázkám nebo tématům, které při komunikaci přicházejí a otevírají se. Díky jasnému cíli, proč tam každý je a pomáhá, a díky osobnímu nasazení, se jim daří tyto těžké situace zvládat. Po každé aktivitě mají možnost o tom společně mluvit a dle potřeby konzultovat s kompetentním personálem. Pro hospic je tato skupina dobrovolníků důležitá a má nezastupitelné místo.

Alena Škorpíková (48 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Paní Alena Škorpíková je ženou, která se z rodinných důvodů rozhodla věnovat svůj čas péči o domácnost a dětem. Vedle této životní role si však našla cestu k dobrovolnictví, které pro ni představuje smysluplné naplnění volného času a možnost pomoci druhým. Dobrovolnickou činnost vykonává s velkou odpovědností a pravidelností – dochází vždy v pondělí a úterý od 9 do 14 hodin do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, kde působí hned na dvou odděleních. Svou činností přináší pacientům radost a pocit lidské blízkosti, zároveň se aktivně zapojuje do propagace a prezentace aktivit DobroCentra, čímž podporuje i naši organizaci. Na I. neurologické klinice tráví čas s pacienty, pro které je rozhovor a společnost důležitým zpestřením hospitalizace. Její přátelský a otevřený přístup pomáhá odbourávat jejich stres i pocity osamělosti.

Na II. interní klinice je situace ještě náročnější – většina pacientů je dlouhodobě upoutána na lůžko a kontakt s nimi vyžaduje mimořádnou dávku trpělivosti, empatie a schopnosti být skutečně přítomen. Paní Škorpíková je zde jedinou dobrovolnicí, která se těmto pacientům věnuje, a dokazuje tak svoji obětavost a odhodlání pomáhat tam, kde to není samozřejmé. Často pacientům čte, povídá si s nimi nebo jim prostě poskytuje lidskou blízkost – drobnosti, které však mají velký vliv na jejich psychickou pohodu.

Výjimečnost paní Aleny Škorpíkové spočívá v její ochotě a odvaze věnovat se velmi náročné cílové skupině – pacientům II. interní kliniky, kde je dobrovolnická činnost fyzicky i psychicky namáhavá a kde většina dobrovolníků působit nechce či nezvládne. Ona však tuto roli přijala a s velkou laskavostí ji naplňuje. Kromě toho se aktivně podílí i na prezentaci DobroCentra a přispívá tak k šíření povědomí o významu dobrovolnictví. Její příklad ukazuje, že dobrovolnictví lze skloubit i s rodinným životem a že i člověk, který není profesně vázán na zdravotnictví, může být pacientům velkou oporou.

Vlasta Řídká (71 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Kategorie: Sociální služby

Lucie Gabrhelová (24 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Přestože měla Lucka spoustu svých aktivit, chyběl jí v každodenních činnostech hlubší smysl. A tak se rozhodla hledat něco, co ji bude naplňovat. Vybrala si dobrovolnictví v Diecézní charitě Brno v rámci programu Dobré srdce domů.

V programu se stala dobrovolnickou parťačkou Lenky, mladé ženy s lehkou formou mentálního postižení. Zpočátku měla obavy – chyběla jí zkušenost s lidmi s postižením, nebyla si jistá, jestli si porozumí. Tyto pochyby ale rychle zmizely. Pravidelně se s Lenkou rok a půl scházely minimálně každý týden. Společně trávily čas opravdu aktivně tím, co bavilo obě: povídaly si, jezdily na kole, chodily na procházky se psem, plavaly, v zimě bruslily nebo si užívaly klid v oblíbené kočičí kavárně. Lucka s pokorou přiznává, že díky Lence se sama hodně naučila. Inspiroval ji její bezprostřední pohled na svět, schopnost radovat se z maličkostí a žít přítomným okamžikem. Lenka dobrovolnici vytáhla například i na rozsvícení vánočního stromku v Brně – což byl zážitek, kterému se do té doby jako introvertka spíše vyhýbala. Ale díky Lence se naučila dívat na svět jinýma očima a objevila, že občasné vystoupení z komfortní zóny může být nejen obohacující, ale i radostné.

Jsme rádi, že Lucka byla součástí našeho programu Dobré srdce domů a moc jí děkujeme za čas a energii, který věnovala pomoci a děláním radosti druhým.

Hana Lišková (23 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Hanka je už více než rok dobrovolnicí Diecézní charity Brno. V rámci programu Dobré srdce domů každý týden navštěvuje paní Lenku - ženu, která žije sama a kvůli zdravotnímu stavu tráví většinu času doma.

Někdy ji navštíví na hodinu, jindy na dvě nebo na tři. Jejich setkání bývají skromná, ale upřímná - povídají si o knihách, o příbězích, které Lenka sama píše, rády si zahrají karty nebo "člověče, nezlob se". I takové maličkosti mohou pro někoho, kdo je sám, znamenat hodně. Jejich setkání jsou plné krásných okamžiků. Hanka například vzpomíná na upřímnou radost Lenky, když jí přinesla jahody - jen proto, že se obě v minulém rozhovoru zmínily, jak je mají rády. "Hanička je moje sluníčko, může za mnou přijít kdykoliv," říká Lenka, která si na jejich pravidelná setkání už zvykla.

Hanka studuje biomedicínské inženýrství a bioinformatiku a dobrovolnictví pro ni představuje vyvážení světa techniky něčím lidským a smysluplným. Otevřelo jí nové obzory, dostala se mezi lidi mimo svou bublinu, vnímá své problémy s větším nadhledem a uvědomuje si, co v životě je opravdu důležité. Velkým obohacením je pro ni také komunita dobrovolníků, které na Charitě potkala. Na své klientce oceňuje především její upřímnost - umí se radovat z maličkostí, ale zároveň bez obalu říct, co jí nesedí. I taková autentičnost je pro Hanku důležitá. Dnes už s úsměvem vzpomíná na reakci Lenky, když ji přinesla květiny k narozeninám: "Vy ještě nevíte, že nemám ráda kytky," řekla tehdy.

Hanka s dobrovolnictvím začala už na střední škole jako animátorka na letních táborech pro děti. Práce s dospělými pro ni byla novou výzvou - vyžadovala novou dávku empatie, kreativity a seznam připravených témat k rozhovorům. Lenka ji ale hned od začátku naučila spontánnosti - těšit se z maličkostí, brát život s lehkostí a díky ní se hodně naučila také o sobě. Zkušenosti z charity ji letos povzbudily k účasti na dobrovolnickém projektu v Polsku, kde pomáhala místním seniorům.

Soňa Kovářová (43 let, dobrovolnická činnost od roku 2025)

Projekt Pod střechou pro rodiny vznikl v lednu 2025 (spolek zapsán srpen 2025) a jeho cílem je pomáhat pěstounským rodinám, matkám v nouzi, rodičům dětí s postižením, apod. Nominovaná je moje mamka, která projekt založila a koordinuje. Pomáhá rodinám po celé České republice prostřednictvím balíků s oblečením, botami, hračkami a dalšími potřebami. Když se ozve matka v nouzi, nejen že pošle 20kg balík věcí, ale zároveň najde dárce, který pošle potraviny přímo této rodině.

Mamka zvládá tuto náročnou činnost i při péči o dvě pěstounské děti s postižením a současně i při své práci. Její pomoc má široký dopad na sociální pomoc a stabilitu zranitelných rodin. Projekt má silný sociální dopad, podporuje rodiny, které čelí vážným životním obtížím, a přispívá k jejich integraci do společnosti.

Jolana Svobodová (22 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

Monika Riemlová (39let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Začala jako dobrovolnice v ADŘE dne 22. 2. 2024. Monika je naše aktivní dobrovolnice, která věnuje nesmírné množství času seniorům v domově. Její laskavost, obětavost a schopnost rozdávat lásku dělají z jejích návštěv vždy krásný a povzbudivý zážitek. Kromě pravidelné podpory seniorů se Monika zapojuje také do našich jednorázových akcí, kde nám nezištně pomáhá, a aktivně se podílí i na dětských aktivitách. Monika má srdce na správném místě – svou přítomností přináší radost, klid i pocit, že na světě je více dobra. Jsme moc vděční, že ji máme v našem dobrovolnickém týmu.

Hana Marešová a Hana Schillerová (65 let a 64 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Hanky začaly svou aktivní dobrovolnickou činnost v ADŘE v lednu a v dubnu 2024. Už od prvního setkání bylo jasné, že nejsou jen spolehlivé, ale také plné energie a ochoty pomoci tam, kde je to nejvíce potřeba. Na jednorázových akcích je lze vždy potkat při vaření či pečení – s úsměvem dokážou připravit dobroty, které potěší nejen chuťové pohárky, ale i srdce všech účastníků. Nezaleknou se žádného úkolu, ať už jde o pomoc při přednáškách, nebo při organizování tvůrčích chvil. Celé léto Hanky vařily obědy na letním táboře, kde jejich práce byla nejen praktickou podporou, ale i radostí pro děti i kolegy. Obě Hanky mají jedno společné – vždy si na nás najdou čas. Jejich přítomnost přináší nejen pomocnou ruku, ale i dobrou náladu a srdečnost, které jsou pro naše centrum neocenitelné.

Eckehardt Paulas (85 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

Začal pracovat jako dobrovolník Adry 10. května 2023. Navštěvuje osamělou seniorku v domácnosti. Chodí s ní na procházky nebo, když je třeba špatné počasí, zůstanou spolu doma a povídají si. Po založení seniorského klubu Adry stal se Karel jeho aktivním členem. Vypomáhá v našem charitativním obchůdku a je ochoten zaskočit na akcích Adry, kdykoli je potřeba. To však Karlovi nestačilo. Když se na nás nedávno obrátila jedna seniorka, která už špatně vidí, že by potřebovala doprovod na naše pravidelné přednášky, Karel se okamžitě nabídl. Kromě dobrovolnické práce v Adře adoptoval Karel nadálku dvě děti z Bangladéše v rámci programu BanglaKids. Karlovi je už přes 80 let, ale tvrdí, že díky dobrovolnické práci má stále dost energie, zdraví i radosti ze života.

Jana Pitnerová (49 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Naše dobrovolnice Jana je srdcem naší komunity. Aktivně se účastní akcí ADRA od 1. prosince 2022 a s láskou se stará o jednu babičku v domově pro seniory – vždy se snaží být pro ni oporou a přinášet jí radost do každého dne. Její laskavost a ochota pomoci jsou pro nás všechny inspirací. Její dcera Evka nás také obohacuje svou pomocí. S nadšením doučuje děti naší prodavačky v charitativním obchodě ADRA a ukazuje, že dobrota a ochota pomáhat se dědí. Jana a Evka společně tvoří úžasný tým, který svou péčí a energií přináší radost a podporu celé naší komunitě.

Veronika Krupanská (16 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Veronika je naše aktivní dobrovolnice od 29. srpna 2024 a zároveň ambasadorkou projektu Setkavárna – mezigeneračního projektu. V rámci tohoto projektu spolu s dalšími mladými dobrovolníky, převážně studenty, pravidelně navštěvuje osamělé seniory v domovech pro seniory, kde s nimi tráví čas různými aktivitami. Patří sem povídání u kávy či čaje, pečení perníčků, výroba krmítek nebo sázení bylinek – prostě vše, co seniorům přinese radost a zpříjemní den. Veronika se navíc aktivně podílí i na našich jednorázových akcích, kde její energie a ochota pomoci vždy přináší pozitivní náladu a podporu celé komunitě.

Agáta Havlová (17 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Naše dobrovolnice Agáta z ADRA je aktivní od 22. října 2024 a aktivně se podílí na mezigeneračním projektu Setkavárna. Její ochota a laskavost pomáhat osamělým seniorům jsou pro nás všechny inspirací. Její energie a zápal se projevují nejen při pravidelných návštěvách seniorů, ale také při zapojení do našich jednorázových akcí, kde vždy přináší radost a podporu celé komunitě.

Achref Ben Hellal (33 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Náš dobrovolník Achref, pocházející dokonce z dalekého Tuniska, je aktivní od 23. května 2024. Je hodný a energický člen naší komunity, který s velkou ochotou pomáhá při jednorázových akcích a vždy, když je potřeba, nás zastoupí i na promo stánku ADRA, kde propaguje naše dobrovolnické centrum. Minulý rok dokonce vypomáhal jako dobrovolník při předávání cen v rámci Křesadla. Jeho snaha, obětavost a pozitivní přístup jsou pro nás nesmírně vzácné a velmi si jich vážíme.

Jan Hrdlička (52 let, dobrovolnická činnost od roku 2018)

Náš dobrovolník Jan je aktivní v ADRA od 9. května 2018 a během let se stal jedním z pilířů naší dobrovolnické komunity. Svůj čas věnuje seniorům v domově, kde svou laskavostí, trpělivostí a obětavostí přináší radost a podporu do jejich každodenního života. Jan se rovněž aktivně zapojuje do jednorázových akcí, kde působí jako hlavní fotograf. Své nadšení a oko pro detail využívá k tomu, aby zachytil ty nejhezčí okamžiky a vytvořil vzpomínky, na které mohou všichni účastníci dlouho vzpomínat. Navíc, díky své práci v zoo, každoročně organizuje pro naše dobrovolníky výlety do zoo, které jsou nejen zábavné, ale také vzdělávací a přinášejí všem nezapomenutelné zážitky. Janova energie, ochota pomáhat a srdečný přístup jsou pro nás nesmírně cenné, a velmi si vážíme všeho, co pro komunitu dělá.

Zbyněk Češka (dobrovolnická činnost od roku 2025)

Náš dobrovolník Zbyněk je aktivní v ADRA od 6. února 2025 a od samého začátku je srdcem i duší velký pomocník, který do našeho centra přináší nejen svou ochotu, ale také odborné znalosti. Díky tomu, že je šikovný "ajťák", vždy nám rád pomůže se vším, co se týká počítačů a techniky, a můžeme se na něj kdykoli spolehnout.

Zbyněk má navíc velkou vášeň pro vesmír a vše, co s ním souvisí. Své nadšení dokáže předat i ostatním – pro nás a naše dobrovolníky už několikrát připravil krásné a inspirativní výlety do brněnského planetária. Díky němu můžeme společně objevovat tajemství hvězd a planet a zažít chvíle, které propojují dobrovolníky i naši komunitu.

Jeho ochota, přátelská povaha a schopnost podělit se o své znalosti dělají ze Zbyňka vzácného člena naší dobrovolnické rodiny.

Mgr. Jitka Pelechová (52 let, dobrovolnická činnost od roku 2020)

Paní Jitka Pelechová je již přes 5 let dobrovolnicí neziskové organizace ParaCENTRUM Fenix, které pomáhá lidem po poškození míchy v Jihomoravském kraji. Vypomáhá pravidelně na osvětových a benefičních akcích pořádaných pro klienty ParaCENTRA Fenix i širokou veřejnost. Paní Jitka Pelechová je civilním povoláním učitelka, spolupracuje s námi na akci Roztoč to! , která přibližuje dětem ze základních škol život člověka po úrazu páteře. Tato aktivita zároveň prezentuje, proč je nutné vyvarovat úrazům páteře a míchy, neboť následky takových úrazů jsou bohužel na celý život. Děti z její základní školy se této akce pravidelně zúčastňují. Paní Jitka Pelechová také pravidelně pomáhá při organizaci benefičních akcí jako je vernisáž charitativní výstavy obrazů nebo benefiční Dražba pro Fenix. Zapojuje se také každý rok do vánočního prodeje výrobků, které vytvořili klienti i přátelé ParaCENTRA Fenix nebo také její žáci. Je velmi přátelská a obětavá. Sama jde svým žákům příkladem a ukazuje, že pomoc bližním je součást lidství.

Nela Pelcová (39 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

Nela dochází více jak rok a půl za svoji klientkou v rámci dobrovolnického programu ,,Adopce osamocených seniorů. " S klientkou si hlavně chodí popovídat, často spolu jdou na procházku a na různé akce ve městě. Klientka je za ni velmi ráda, jelikož nemá jinak možnost si s nikým tak popovídat. Za tu dobu vznikl mezi nimi moc pěkný vztah.

Anna Martinů (19 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

Anička se na naše Dobrovolnické centrum obrátila s tím, že by chtěla doučovat děti ze znevýhodněného prostředí a pomoct tak někomu, kdo to nemá v životě snadné. Z několika možností si vybrala naši přijímající organizaci DROM, romské středisko, se kterou jsme ji po předchozí přípravě včetně školení a vyřízení potřebné administrativy propojili, a kde se už více než dva roky věnuje doučování:

"Jmenuji se Anna Martinů, je mi 19 let a v současnosti studuji prvním ročníkem obor Logopedie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

K dobrovolnictví jsem se dostala na jaře 2023, kdy jsem hledala způsob, jak smysluplně využít svůj volný čas, předat dál své znalosti a zároveň tímto způsobem pomáhat ostatním. Ze všech organizací mě nejvíce oslovila nezisková organizace Ratolest, na jejichž stránkách mě zaujala možnost stát se doučovatelem právě v DROMu, kam docházím dodnes. V doučování se snažím být pro studenty nejen učitelem, ale i parťákem, možná o to víc s ohledem na svůj věk – na hodinách spolu vtipkujeme, ráda si od žáků nechám vyprávět příhody ze školy, a obecně se snažím vytvořit takovou atmosféru, ve které se pak žáci učí rádi a kde se nebojí ozvat, když něčemu nerozumí.

V současnosti se věnuji doučování studentů nejen romské, ale i ukrajinské národnosti. U ukrajinských žáků se mi hodí i má znalost ruštiny, která mi umožňuje se s žáky lépe dorozumět – jazyk využívám při vytváření materiálů, i během samotné výuky. Je to také efektivní způsob, jak studenty povzbudit k tomu, aby se více rozmluvili; vidí, že i já používám cizí jazyk, ve kterém si nejsem stoprocentně jistá, a přesto se mluvení nebojím. Což mi přijde důležité předat dál. Celá má dosavadní dobrovolnická zkušenost mě inspirovala nejen u výběru vysoké školy, ale i při volbě tématu maturitní práce na gymnáziu. V té jsem se věnovala problematice vzdělávání Romů, konkrétně socioekonomickým překážkám v jejich vzdělávání a významu organizací jako je právě DROM, které žákům na této cestě poskytují potřebnou podporu."

A ještě slova organizace DROM, romské středisko: "Anička je pro nás symbolem obětavosti, energie a radosti z pomoci druhým. Od prvního setkání, kdy přišla jako motivovaná studentka s přáním co nejdříve začít doučovat a být nápomocná, je vždy připravena zapojit se tam, kde je potřeba. Nebylo pro ni důležité, koho bude doučovat. Důležité bylo, že může někomu pomoci. Dlouhodobě se věnuje doučování studenta z Ukrajiny, kterého trpělivě a zábavnou formou vyučuje český jazyk. Je dochvilná, pečlivá a do příprav vkládá mnoho svého volného času. Její online aktivity jsou vždy promyšlené a zajímavé. Svou dobrou náladu dokáže přenést i na svého studenta. Je pro nás inspirací, svým nadšením i lidským přístupem ukazuje, co všechno dokáže změnit jeden člověk."

Eliška Jordánová (19 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Eliška dlouhodobě a pravidelně pomáhá jako dobrovolnice na Charitě Kyjov ve dvou službách, v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež klubu Bárka a v Domově pokojného stáří v Čeložnicích. Propojuje generace. Pro děti, mladé i seniory připravuje zábavné, poučné i užitečné aktivity. Mladým lidem je věkem velmi blízko a rozumí jim a staré lidi má prostě ráda a oceňuje jejich zkušenost a moudrost. Do těchto služeb přináší radost a vždy něco nového. Pracovníci i klienti se na ni těší, jsme velmi rádi, že ji máme.

Eliška Fialová (19 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Eliška Fialová se do dobrovolnického programu Dobré srdce domů zapojila na podzim minulého roku jako studentka čtvrtého ročníku střední školy. V současné době zahájila studium vysoké školy. Svůj volný čas se rozhodla věnovat slečně Alence, která se narodila s dětskou mozkovou obrnou – spastickou kvadruparézou. Alenka je upoutána na invalidní vozík a vyžaduje každodenní péči své rodiny. Přesto je velmi společenská, miluje kulturní akce i setkávání s lidmi, a právě přítomnost Elišky jí přináší nové podněty, radost a možnost sdílet zážitky mimo každodenní rutinu.

Eliška s Alenkou zpívají, tvoří nejrůznější rukodělné výrobky, hrají stolní hry a chodí na procházky. V letních měsících spolu často vyrážely ven, v zimě si zase užívaly společné hry či povídání. Eliška se dokáže přizpůsobit potřebám i momentální náladě Alenky a vytváří pro ni bezpečný a přátelský prostor, v němž se cítí přijímaná a respektovaná.

Alenka dokázala skloubit náročnou životní etapu – úspěšné dokončení střední školy se začátkem studia vysoké školy – s ochotou pravidelně se vracet k dobrovolnictví. Eliška tak představuje inspirativní příklad mladého člověka, který se rozhodl věnovat svůj čas i energii tam, kde to má hluboký smysl.

Helena Antonyová (68 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Paní Helena Antonyová k nám začala docházet před rokem a půl a velmi rychle si získala srdce našich klientů i zaměstnanců. Od prvních návštěv dokázala mezi seniory vstoupit s naprostou přirozeností, klidem a upřímným zájmem. Její komunikace je nenásilná, laskavá a plná pochopení. Díky své citlivé duši dokáže vycítit potřeby každého jednotlivce a vždy je ochotná naslouchat.

Úsměvem nikdy nešetří a aktivně se zapojuje do všech druhů aktivizace – od společných aktivit až po individuální činnosti. Pokud je potřeba, neváhá klienty doprovodit i na nákup, čímž jim pomáhá udržovat soběstačnost a pocit normálního každodenního života. Přestože je stále pracovně vytížená, pravidelně si pro naše seniory vyhrazuje čas a věnuje se jim s plným nasazením. Často přichází s malými dárky nebo domácími laskominami, kterými šíří radost a dobrou náladu.

Velmi si vážíme paní Heleny pro její otevřenost, tvořivost a typický smysl pro humor, který dokáže rozveselit každou chvíli. Její dobrovolnictví je pro naše klienty obohacením a pevně doufáme, že se stane krásnou tradicí, která bude těšit naše seniory i v dalších letech.

Veronika Maršálková (22 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Veronika Maršálková je studentkou oboru sociální práce na vyšší odborné škole v Brně. Už od střední školy, kde studovala sociální činnost, ji sociální práce nadchla a brzy se ukázalo, že práce s lidmi je její životní směr. Během studií prošla řadou praxí – od rané péče o děti, přes charitní služby, OSPOD, až po domov pro seniory a hospic. Právě v práci se seniory našla svou největší motivaci a jistotu, že jim chce dlouhodobě věnovat svou energii i empatii.

S dobrovolnictvím začala už v šestnácti letech během covidu, kdy docházela do domova pro seniory. Tato náročná zkušenost ji posunula a utvrdila v tom, že chce pokračovat. V současnosti působí jako dobrovolnice v Domově Matky Rosy, kam dochází už více než rok. S klienty tráví volný čas při povídání, na procházkách či u drobných aktivit, a vždy přináší pozitivní náladu, přirozený přístup a schopnost vytvářet důvěrný vztah.

Kromě dobrovolnické činnosti má Veronika i bohaté pracovní zkušenosti mimo obor – například jako instruktorka lyžování, na příměstských táborech nebo v kavárně. Tyto zkušenosti ji naučily samostatnosti, komunikaci a odpovědnosti. Sama o sobě říká, že pomáhání druhým pro ni má obrovský smysl a naplňuje ji. Vždy se snaží dát do své práce i dobrovolnictví maximum a odchází s pocitem, že to má smysl a že svět je lepší, když si lidé navzájem pomáhají.

Vladislav Istomin (37 let, dobrovolnická činnost od roku 2020)

Pana Vladislava Istomina nominujeme za mnohaletou a obsáhlou pomoc organizaci VODICÍ PES, z.s.. Jeho dobrovolnické aktivity započaly v r. 2021, kdy se společně se svojí manželkou přihlásili do projektu Patronát štěněte, coby pečovatelé budoucích vodicích psů. Tento projekt je náročný po stránce časové, fyzické i emocionální. Díky Vladovi i jeho manželce jsou v tuto chvíli již 2 psi ve službě u nevidomých lidí a třetí se připravuje.

Následně nabídl výpomoc manuálního charakteru při úpravě nových kancelářských prostor a zázemí pro personál, do kterých se spolek stěhoval. V současné době jsou pro nás nesmírně cenné i jeho dovednosti v oblasti fotografování a zpracování fotografického materiálu, které využíváme pro webové stránky a novinku - charitativní kalendář. Jeho druhý ročník je právě v přípravě a bez kolegy Vlada by nejspíše "nespatřil světlo světa". Výsledky Vladovy práce nám usnadňují každodenní fungování v kanceláři, pomáhají při prezentaci činnosti spolku a ve finále napomáhají výcviku vodicích psů. Některé jsou velmi dobře viditelné, jiné téměř vůbec, užitečností se ale vzájemně vyrovnají.

Vlad je součástí týmu, je to člověk, na kterého se můžeme spolehnout, je vždy ochotný pomoci, a to i svým specifickým smyslem pro humor.

Pavel Knápek (47 let, dobrovolnická činnost od roku 2020)

Dobrovolník Pavel začátkem září u nás v Diecézní charitě Brno oslavil krásné výročí. Je to už pět let, co začal dobrovolničit v Domově sv. Markéty, azylovém domě pro maminky s dětmi, kde docházel pravidelně jednou týdně a pomáhal s volnočasovými aktivitami pro děti.

Společně s dětmi hráli hry, tvořili z papíru nebo modelovací hmoty, zkoušeli kouzla s kartami i jednoduché chemické pokusy. Nešlo vždy jen o zábavu, děti díky Pavlovi objevovaly nové věci, učily se spolupracovat a měly radost ze společně stráveného času a na Pavla se vždy moc těšily.

Pavel měl jako vysokoškolský učitel němčiny a literatury i spoustu zkušeností s kreativní výukou a předáváním znalostí. A tyhle zkušenosti mu pomohly i v práci s dětmi v Domově, kdy dokázal děti hravě zapojit do aktivit a naučit je něco nového.

Kromě svých pravidelných volnočasových aktivit s dětmi se Pavel zapojoval v Domově i do oslav Dne dětí, v létě jezdil s dětmi a maminkami na výlety, v zimě pak rozdával radost jako moudrý Mikuláš. Vedle toho byl Pavel aktivní i při jiných charitních akcích, a to jako dobrovolník na sbírkách či např. při Charitní pouti. Pavel se krátce zapojil také do našeho dobrovolnického programu Dobré srdce domů, kdy trávil čas s nevidomým klientem, se kterým chodil na procházky a do kavárny.

Dobrovolnictví pro Pavla znamenalo nejen kreativně a smysluplně strávený čas s dětmi v azylovém domě, ale i rozšíření obzorů a hlubší poznání vlastních schopností. A i když se Pavel nedávno kvůli práci odstěhoval z Brna a pravidelné docházení do Domova musel bohužel ukončit, jeho stopa v životě dětí i zaměstnanců Domova stále zůstává: "Pro děti byl Pavel nejen dobrovolníkem, ale i kamarádem a mužským vzorem, který jim ukázal, že svět může být plný radosti, her, poznávání a nových možností. Pavlovi přejeme všichni hodně štěstí, bude nám a hlavně dětem chybět."

Eliška Hlaváčková (21 let, dobrovolnická činnost od roku 2020)

Eliška Hlaváčková je studentkou psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde se věnuje mimo jiné i výzkumným a praktickým aktivitám zaměřeným na práci se seniory. V Domově Matky Rosy působí již pátým rokem jako dobrovolnice. Za tu dobu se stala nedílnou součástí života klientů i personálu. Zpočátku se zapojovala do skupinových aktivizací a adventního tvoření, dnes se zaměřuje především na individuální práci se seniory. S klienty vede rozhovory, hraje oblíbené společenské hry nebo jim připravuje zážitky prostřednictvím cestovatelských přednášek – například o Japonsku a dalších zemích, které navštívila.

Během pandemie covidu projevila mimořádnou kreativitu a oddanost, když si se seniory pravidelně dopisovala, aby jim pomohla překonat období izolace. Eliška se rovněž podílí na kulturních a společenských akcích v domově, pomáhá při oslavách narozenin i dalších významných událostech.

Klienti si ji velmi oblíbili pro její empatii, optimismus, obětavost a neustále dobrou náladu. Svou mladistvou energií přináší do domova radost a naději. Dokáže rozveselit i ty, kteří by se jinak cítili osaměle, a pomáhá seniorům znovuobjevovat propojení se světem kolem nich. Eliška je velmi citlivá k potřebám lidí, umí se na ně naladit a dokáže každému věnovat svou plnou pozornost. Navzdory velkému studijnímu zatížení a náročným povinnostem spojeným s vysokoškolským studiem si pravidelně nachází čas, aby do domova docházela. Důsledně dbá na to, aby nikoho z klientů neopomíjela, spravedlivě mezi ně dělí svůj čas a snaží se potěšit opravdu všechny. Právě díky této pečlivosti a vnitřní motivaci působí její přítomnost na seniory jako skutečný dar.

Kromě této dobrovolnické činnosti získala Eliška také zkušenosti v rámci praxí – například při vedení kognitivních tréninků v nemocnici u sv. Anny, v Domově Norbertinum nebo v projektu Spolu, kde připravovala kreativní aktivity pro pacienty na psychiatrickém oddělení. Absolvovala také kurzy v oblasti paliativní péče.

Eliška je příkladem mladého člověka, který svým časem, nadšením a lidskostí významně obohacuje život seniorů.

Ing. Zdeněk Cetl (72 let, dobrovolnická činnost od roku 2010)

Pan Ing. Zdeněk Cetl již 15 let pravidelně dochází do Domova Matky Rosy a je nepostradatelnou součástí narozeninových oslav našich klientů. Společně se dvěma kolegy tvoří hudební trio, které svým repertoárem lidových písní přináší radost, vzpomínky a úsměv na tvářích seniorů.

Pro naše klienty není jen muzikantem, ale také přítelem. Jeho laskavý přístup, ochota a možnost vybírat si písně "na přání" jim dávají pocit důležitosti a aktivního zapojení do života v domově. Pan Zdeněk začal domov navštěvovat v době, kdy zde žila jeho maminka, a i po jejím odchodu zůstal našim seniorům věrný. Navzdory pracovním povinnostem si stále nachází čas, aby jim svým zpěvem a přítomností rozdával radost.

Touto nominací mu chceme poděkovat za jeho dlouholetou obětavost a přínos, který dává našemu domovu lidskost, pohodu a radost.

Josef Rozkydal (74 let, dobrovolnická činnost od roku 2019)

Pan Josef Rozkydal dochází již šestým rokem pravidelně zpívat na narozeninové oslavy do Domova Matky Rosy a stal se tak oblíbenou součástí našeho společenského života. Společně s dalšími dvěma hudebníky tvoří hudební trio, které dokáže vytvořit atmosféru radosti, pohody a vzájemného sdílení. Jejich repertoár lidových písní má u seniorů mimořádný ohlas, neboť v nich probouzí vzpomínky na dřívější časy, připomíná mládí a přináší klid i dobrou náladu.

Hudba pana Rozkydala má nejen zábavní, ale i aktivizační rozměr. Senioři se s chutí zapojují do zpěvu a stávají se tak přirozenou součástí oslav. Ve spolupráci s aktivizační pracovnicí si mohou vybírat oblíbené písně "na přání", což jim dodává pocit, že jsou spolutvůrci programu a jejich hlas má význam. Pan Josef svým vedením dokáže seniory nadchnout a vtáhnout do zpěvu, čímž posiluje jejich psychickou pohodu i aktivní zapojení do života domova.

Jeho cesta k dobrovolnictví začala díky panu harmonikáři, s nímž je příbuzensky spjat, a díky dceři, která v domově dlouhodobě pečuje o seniory. Přestože měl pan Josef zpočátku obavy, zda jeho zpěv bude pro klienty dostatečným přínosem, velmi brzy zjistil, že je mezi nimi vítán s otevřenou náručí. Oslavy se tak staly nejen pro seniory, ale i pro něj samotného nedílnou součástí života.

Velmi si vážíme jeho nadšení, vytrvalosti a energie, s nimiž našim klientům přináší radost a lidskou blízkost. Touto nominací mu chceme poděkovat za jeho obětavou činnost a věříme, že si ocenění právem zaslouží.

Jan Franěk (84 let, dobrovolnická činnost od roku 2019)

Pan Jan Franěk patří mezi významné dobrovolníky Domova Matky Rosy, který již šestým rokem pravidelně navštěvuje náš domov. Jeho specializací je hra na tahací harmoniku a společně se dvěma kolegy tvoří hudební trio, které doprovází narozeninové oslavy našich klientů. Repertoár zaměřený na lidové písně u seniorů vyvolává vzpomínky na jejich mládí a přináší jim radost i povzbuzení.

Hudební vystoupení pana Fraňka nejsou jen kulturním zpestřením, ale i prostředkem k aktivnímu zapojení seniorů. Klienti se do zpěvu ochotně přidávají a díky možnosti vybírat si písně "na přání", ve spolupráci s aktivizační pracovnicí, se cítí být součástí programu oslav. Každé vystoupení je tak pro ně osobním a nezapomenutelným zážitkem. Pan Franěk začal do domova docházet ve chvíli, kdy odešel původní harmonikář. Přes počáteční obavy, zda dokáže naplnit očekávání, se již při první návštěvě ukázalo, že jeho hudba i přístup mají u seniorů velký úspěch. Postupně se stal neodmyslitelnou součástí života v domově, známou a vítanou tváří, na kterou se klienti těší.

Velmi si vážíme jeho spolehlivosti, nasazení a lidského přístupu. Touto nominací mu chceme poděkovat za dlouholetou obětavost a radost, kterou přináší do našeho domova.

Nerudová Helena (76 let, dobrovolnická činnost od roku 2013)

Paní Helena Nerudová patří do skupinky dobrovolnic z Rajhradu, které už více než dvanáct let pravidelně přicházejí do Domova Matky Rosy, aby svým časem a energií obohacovaly život místních seniorů. Její působení zde není jen pravidelnou aktivitou, ale především projevem upřímného zájmu a osobního nasazení. Týdně se věnuje vedení činností, které klientům přinášejí radost i pocit smysluplného využití času. Největší oblibě se těší její lekce pletení košíků – aktivita, která kombinuje trénink jemné motoriky s možností vytvářet originální výrobky.

Paní Helena podporuje u klientů estetické cítění a posiluje jejich psychickou pohodu. Každoročně se také zapojuje do adventního tvoření, kde se senioři setkávají se studenty rajhradské zahradnické školy. Společná práce na vánočních dekoracích přináší oběma generacím cennou možnost sdílení a vzájemného obohacení.

Paní Helena je vždy ochotná přiložit ruku k dílu a aktivně se zapojuje i do dalších činností v domově. Klienti si ji oblíbili pro její otevřenost, veselou povahu a smysl pro humor, kterým dokáže rozesmát celé okolí, včetně pracovníků domova. Její empatie, vstřícnost a upřímný zájem o lidi vytvářejí prostředí, ve kterém se senioři cítí dobře. Díky jejímu přínosu vládne v domově atmosféra plná lehkosti, smíchu a radosti.

Vlasáková Jana (78 let, dobrovolnická činnost od roku 2013)

Paní Jana Vlasáková již dvanáct let pravidelně dochází do Domova Matky Rosy, kde se stala nedílnou součástí komunitního života. Společně s dalšími dobrovolnicemi přináší našim klientům nejen praktickou pomoc, ale především radost, podporu a pocit, že jsou důležití. Její rukodělné aktivity pomáhají seniorům udržovat aktivní mysl i manuální dovednosti. Velké oblibě se těší zejména pletení košíků, které je nejen zábavou, ale i prostředkem k procvičování jemné motoriky a společnému sdílení času.

Významné místo mezi jejími aktivitami má také tvorba mozaik, která podporuje kreativitu a přináší klientům radost z hotového díla. Pravidelně se také podílí na adventních dílnách, které spojují seniory se studenty rajhradské zahradnické školy. Tato akce patří k nejoblíbenějším v roce – senioři sdílejí své zkušenosti, studenti zase přinášejí energii a nadšení, což vytváří krásné mezigenerační propojení.

Paní Jana je vždy ochotná zapojit se i do dalších událostí – oslav, kulturních večerů či jiných společenských akcí. Klienti na ní oceňují zejména její lidský přístup a schopnost najít si čas na osobní rozhovor. Svou přítomností přináší nejen pomoc, ale i oporu, pochopení a vlídné slovo. Její dlouholetá oddanost vytváří v domově prostředí plné pozitivní nálady, vzájemné úcty a laskavosti. Za její energii a srdce, které do své činnosti vkládá, jí patří naše velké poděkování.

Veltruská Pavla (49 let, dobrovolnická činnost od roku 1995)

Pavla Veltruská zasvětila svůj život pomoci lidem s hendikepem. Dobrovolnictví se věnuje téměř 30 let, začínala jako canisterapeutka, později se stala osobní asistentkou a už 19 let je životní parťačkou Vojty, se kterým sdílí radosti i výzvy každodenního života. Pavla ale nikdy nezůstala jen u asistence. Její nápady a neutuchající energie daly vzniknout spolku Prima život, který už třetím rokem pořádá zážitkové pobyty a kulturní akce pro lidi na vozíku i jejich přátele.

Díky Pavle vznikly jedinečné projekty, letní pobyt VIP Prostřeno, kde týmy soutěží ve vaření a učí se soběstačnosti, zimní pobyty s jízdou na monoski v Březinách nebo podzimní vinobraní ve Velkých Pavlovicích. Pavla dokáže pro účastníky zařídit neuvěřitelné zážitky, od adrenalinové jízdy na čtyřkolce nebo cimgu v lesním terénu, přes pozorování noční oblohy s hvězdáři až po plavbu na kánoích. Kromě organizace se sama účastníků ujímá jako asistentka a využívá také bazální stimulaci, která rozvíjí vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti lidí s těžkým onemocněním.

Prima život pod jejím vedením přináší i kulturní akce, např. ples, projekt Vesmír všemi smysly v brněnském planetáriu nebo netradiční akci Libuše bez bariér v zatopeném lomu v Lulči. Pavla má ale i velký sen - vybudovat Vesničku soběstačnosti, chráněné bydlení s asistencí a rehabilitací, kde by lidé na vozíku mohli žít plnohodnotný život. Je to výjimečná žena s nekonečnou zásobou nápadů, odhodláním a srdcem na správném místě. Inspiruje, spojuje lidi a přináší jim to, co nejvíc vystihuje i název jejího spolku - Prima život.

Magdaléna Procházková (23 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Už čtvrtým rokem dochází dobrovolnice Magda do Domova svaté Markéty, azylového domu pro maminky s dětmi pod Diecézní charitou Brno. K dobrovolnictví ji přivedla chuť trávit svůj volný čas smysluplně, a protože má ráda děti a práce s nimi ji moc baví, azylový dům byl pro ni jasnou volbou.

Magda dochází do Domova každý týden na hodinku až dvě a pomáhá s volnočasovými aktivitami pro děti. Na každé setkání si pro děti připravuje pestrý a zábavný program. Na začátku dětem zahraje krátkou pohádku s poselstvím a poté se společně pustí do tvoření. Děti se pod jejíma rukama učí pracovat s nejrůznějšími materiály a technikami – vyráběly už např. domečky ze špejlí, pletly květiny z vlny, zkoušely techniku quilling, obrázky ze zažehlovacích korálků a řadu dalšího. Magda pro děti vymýšlí stále něco nového, a tak během programu nechybí ani pantomima, jazykolamy, hádanky a didaktické listy či pohybové aktivity v tělocvičně. Velkou tradicí se stalo i pečení a zdobení perníčků. Na Vánoce či Velikonoce jich Magda upeče pro děti až dvě stě a společně je poté zdobí!

Magdino nadšení do práce s dětmi je nakažlivé a děti se na ni vždy moc těší. Pracovnice Domova si velmi váží jejího času stráveného s dětmi a o Magdě říkají: "Magda přináší do Domova nejen tvořivost a radost, klidnou a pohodovou atmosféru, ale také pocit bezpečí a přátelství, který má pro děti velký význam. Jsme rádi, že ji tady máme."

Jitka Michlíčková (64 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Jitka začínala pod Diecézní charitou Brno v denním stacionáři Effeta pro lidi s mentálním postižením a autismem původně jako dobrovolnice. Časem však začala zaskakovat za nemocné osobní asistentky, dodělala si rekvalifikační kurz a nakonec tady i nastoupila na trvalý pracovní poměr. Protože jí bylo prostředí Effety ale natolik blízké a přinášelo jí radost setkávat se s klienty, povídat si s nimi a společně pracovat na výrobcích v dílnách pracovní terapie, po odchodu do důchodu se rozhodla do Effety vrátit a začít opět dobrovolničit.

Teď už to bude čtvrtý rok, co Jitka do Effety dochází jako dobrovolnice a svou přítomností zpříjemňuje chvíle nejenom klientům, ale i zaměstnancům stacionáře. Zpravidla přichází jednou týdně vždy na pár hodin a nejčastěji pomáhá v dílně Senzo, kde s klienty například maluje na textil, navléká korálky, ze kterých pak tvoří krásné náušnice nebo růžence, vyrábí ruční papír a keramiku. A když je potřeba si od práce odpočinout, zahraje si s klienty pro uvolnění puzzle. Velmi ráda chodí Jitka s klienty také na vycházky po okolí Effety či na kávu do centra Brna.

Zaměstnanci Effety si na Jitce moc váží toho, jak hezky a trpělivě s klienty pracuje a je k nim empatická, jak ráda přichází s novými věcmi, které pak s klienty s nadšením zkouší a jak jim poskytuje tu správnou míru podpory. Cení si také toho, s jakou ochotou se účastní každoročních akcí Effety (jako je např. zahradní slavnost či vánoční prodej výrobků klientů) a v neposlední řadě i charitních sbírek. Klienti mají Jitku velmi rádi a vždy se na aktivity s ní moc těší.

Jana Brzobohatá (64 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Jana dobrovolničí od dubna 2022 pod Diecézní charitou Brno v denním stacionáři Effeta, kde dochází lidé s mentálním postižením a autismem na pracovní terapie do dílen.

Do Effety ji přivedla náhoda, když byla oslovena s prosbou o pomoc s rozbitým tkalcovským stavem. Jana v mládí studovala textilní průmyslovku – tkalcovství a když se doslechla o rozbitém stavu, brala to jako výzvu a Effetě se rozhodla pomoci. Tkalcovský stav se podařilo opravit, ale protože neuměl se stavem nikdo z asistentů Effety pracovat a Janě se blížil odchod do důchodu, nabídla zaměstnancům, že bude do Effety docházet stav kontrolovat a servisovat a učit klienty tkát. A protože se dříve profesně věnovala kromě textilu i sociální práci, mohla využít všechny tyto zkušenosti i při dobrovolnictví s klienty.

Do Effety dochází pravidelně 1x týdně vždy na pár hodin a pomáhá klientům s obsluhou stroje a tkaním. Tím, že je v práci s klienty velmi trpělivá, klidná a ochotná vždy pomoci, klienti s ní pracují velmi rádi, moc se na ni těší a mají z tvůrčího procesu velkou radost. Jana je oporou klientům i při výrobě keramiky nebo košíků, její tvůrčí duch se prostě nezapře. I díky ní tak vznikají pod rukama klientů výrobky, které se dále prodávají. Pro klienty je to důležitý signál, že jejich práce má smysl a výrobek bude někomu dělat radost.

Jana je od dětství skautkou, stejně jako celá její rodina, a pomoc ostatním je pro ni přirozená součást života. Dobrovolnictví jí přináší pocit, že její působení má smysl a v Effetě se cítí šťastná.

Martin Michálek (58 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

Martin se věnuje dobrovolnictví pod Diecézní charitou Brno od ledna 2023, kdy začal docházet do Domova pokojného stáří Kamenná, pobytové služby pro seniory s onemocněním demence. K dobrovolnictví se dostal postupně, prvním impulzem bylo pravidelné darování krve. Později se pak rozhodl hledat další možnosti, jak by mohl pomáhat, a našel je v Charitě. Práce se seniory mu dává smysl a vnímá ji v naší společnosti jako nesmírně potřebnou.

Pravidelně v Domově navštěvuje paní Věru, se kterou ho propojuje sdílení životních příběhů a zkušeností. Martin sám říká: "Moje klientka mě přijala do svého života a počítá se mnou. Pro mě jsou naše rozhovory také obohacující a energizující. Na druhou stranu to znamená pro mě závazek a pocit zodpovědnosti. Není to jen nějaký chvilkový rozmar."

Pro Martina je dobrovolnictví v Domově oboustranná záležitost. Co dává paní Věře, dostává se mu ve velkém zpátky. Svými návštěvami v Domově s sebou přináší laskavost a porozumění, tedy to, co je mnohdy důležité v kontaktu s těmi nejzranitelnějšími.

"Dobrovolnictví je pro mě cesta, jak vracet to, čeho se dostalo a dostává mě. A taky je to úplně jiná činnost, než je moje živobytí," doplňuje Martin, který jinak pracuje v oboru veterinární farmacie. V Domově je srdečně vítaný a zaměstnanci i jeho klientka jej vidí vždy moc rádi a těší se z jeho přítomnosti. A přestože má Martin rodinu a náročnou práci, je příkladem toho, že i kousek našeho času věnovaného pravidelně tam, kde je to potřeba, může znamenat opravdu mnoho.

Michal Čonka (54 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Michalova činnost je pro Dobrovolnické centrum Brno – pobočka Vyškov obrovským přínosem už více než tři roky, od července 2022 jej vedeme jako oficiálního dobrovolníka Adry, ale jeho přínos se datuje daleko před tímto datem.

Vždy, když je v našem vyškovském charitativním obchodě, sociálním šatníku a zázemí našeho dobrovolnického centra ve Vyškově potřeba něco převézt, spravit, zařídit, instalovat nábytek, nebo něco technického vymyslet a provést, Michal je tu, aby nám pomohl. Stará se také o kontejnery na textil. Při stěhování v roce 2023 se až neuvěřitelně angažoval a byl nám obrovskou oporou. Bez něj si naše fungování už ani neumíme, nebo spíš nechceme představit.

Charitativní ADRA Obchod prodává oblečení a věci denní potřeby získané z darů a z výtěžku financuje dlouhodobé dobrovolnické programy u osamělých seniorů, nemocných a zdravotně postižených lidí různého věku a také u dětí v pěstounských rodinách. Sociální šatník je služba pro lidi v sociální a hmotné nouzi, kterým jsou oblečení a další potřeby poskytované zdarma. Náš obdiv Michal zasluhuje především svojí vytrvalostí, spolehlivostí a dlouhodobou ochotou k činnostem, které jsou málo vidět, málo se prezentují a oceňují, přesto stojí velké množství času a energie, jsou nezbytné a nenahraditelné. Michalův přínos nejvíc poznáváme, když ho postrádáme, a některé věci přestávají fungovat.

Nominace na cenu Křesadlo je malým vyjádřením našich díků a vděčnosti za všechnu Michalovu energii, klid a úsměv, které pro nás vždy má.

Tomáš Khůl (54 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Tomášův příběh je důkazem, že síla dobrovolnictví dokáže proměňovat životy. Původně vstoupil Tomáš do programu ADRA jako klient – člověk, který hledal společnost a podporu v těžké životní situaci. Jeho přáním bylo nebýt sám a mít kolem sebe lidi, se kterými by mohl sdílet radosti i starosti každodenního života. Postupem času se ale jeho role obrátila a z toho, kdo přijímal pomoc, se stal ten, kdo ji začal nabízet dál.

Dnes Tomáš působí jako dobrovolník a s velkým nasazením navštěvuje seniorky v domě s pečovatelskou službou. Ačkoli sám čelí zdravotním potížím a je upoután na vozík, dokáže rozdávat radost a energii těm, kteří jsou osamělí a potřebují lidský kontakt. Jeho návštěvy nejsou jen o povídání – jsou o skutečném zájmu, naslouchání a o ochotě být tu pro druhého člověka.

Kromě pravidelných návštěv u "svých babiček" se Tomáš aktivně zapojuje do dalších činností, organizuje večírky a společenské akce, které vytvářejí příležitost k setkávání, posilují sousedské vztahy a vnášejí do prostředí domova pocit pospolitosti a radosti. Účastní se také besed pro školáky, kde přibližuje mladým lidem, jaký je život s hendikepem a jaké má každý člověk možnosti být prospěšný svému okolí. Jeho iniciativa a ochota přispívat, i když sám bojuje s omezeními, je inspirací pro všechny kolem něj.

Kategorie: Vzdělávací a volnočasové aktivity

Bc. Kateřina Veselá, Dis. (36 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Katka je jedním z těch lidí, kteří se u nás v Komunitním centru objevila jako zjevení s tím, že by ráda s námi spolupracovala a dělala něco, co jí bude dávat smysl. Vystudovala sociální práci, pracovala s lidmi se závislostmi, ale časem ji život zavál do IT sféry. Chyběl ji kontakt s lidmi a práce, která má přímý dopad na zlepšení kvality života. Ráda pracuje s dětmi a miluje kreativní činnosti. Zprvu rozjela u nás pravidelný kreativní kroužek, ve kterém se jí povedlo vytvořit bezpečné prostředí podporující u dětí hravost a kreativitu. Další rok ke kreativnímu kroužku přidala ještě Angličtinu s pohybem pro malé děti. Oba roky aktivně vytváří koncepci i nápadité aktivity, které pomáhají dětem učit se přirozeně a hravě. Třetím rokem otevírá další možnosti komunitním aktivitám a v hlavě už se rodí další projekt na tolik potřebné propojení generací.

Jitka Štůlová (62 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Paní Jitka Štůlová se již rok a půl intenzivně věnuje místní komunitě seniorů v brněnské městské části Husovice. Pro seniory připravuje a vede program na tvořivá úterní dopoledne, kde je prostor mimo jiné i na milé povídání, dobrou kávu nebo čaj a nebo jen místo na to se setkat ve společnosti podobně naladěných lidí.

Paní Jitka se snaží o to, aby program byl různorodý a senioři se mohli seznámit s různými výtvarnými technikami. Celý koncept senior klubu je veden jako podpora lepšího psychického zdraví, posílení jemné motoriky a aktivního zapojování se do společnosti a komunity.

Mimo senior klub se paní Jitka aktivně zapojuje také do organizace Sousedských setkávání, což jsou pravidelné týdenní akce na podporu komunitního života a do organizace Živých swapů, které jsou hojně navštěvovány jak místními obyvateli Husovic, tak i rodinami ze širšího okolí nebo i mimobrněnskými obyvateli.

Nasazení, elán a energie paní Jitky jsou obdivuhodné a věříme, že její přínos pro místní komunitu je velmi inspirativní pro další rozvoj nejen seniorského dobrovolnictví.

Bc. Kateřina Bretterová (22 let, dobrovolnická činnost od roku 2021)

Za Salesiánské středisko mládeže Brno-Žabovřesky nominujeme Kačku Bretterovou, která je pro nás výjimečným příkladem mladého člověka, který nejenže ve středisku vyrostl, ale s radostí a plným nasazením se do něj vrací jako dobrovolník a vedoucí. Svým nadšením, tvořivostí a lidským přístupem inspiruje děti i dospělé a ukazuje, že práce s mladými lidmi je skutečným posláním.

Kačka je skvělou vedoucí tanečních kroužků. Nejde jí ale jen o tanec – její lekce jsou plné nápadů, originality a zážitkových prvků. Umí vtáhnout děti do atmosféry tematických hodin, například u propojení s filmem V hlavě, díky kterému se děti učí porozumět svým vlastním emocím. Tanec se tak stává nejen zábavou, ale i prostředkem osobnostního rozvoje.

Na akcích ji potkáte jako animátorku, nebo také například i jako ochotnou pomocnicí při přípravě zázemí a občerstvení. O prázdninách pravidelně věnuje svůj čas příměstským i pobytovým táborům, kde uplatňuje svou tvořivost a organizační schopnosti. Často se nebojí převzít i odpovědnější roli zdravotníka, což jen podtrhuje její spolehlivost a zodpovědný přístup. Důležitou součástí její dobrovolnické služby je také působení v Otevřeném klubu ORC. Jednou týdně tam spolu s týmem tvoří bezpečné prostředí, kde děti a mladí mohou odpočívat, hrát si, povídat si mezi sebou a i s animátory. Díky pozitivní energii, humoru a empatii si rychle získává jejich důvěru.

Kačka Bretterová vkládá do své služby mnoho času, nápadů i osobního nasazení a přináší do střediska atmosféru radosti, kreativity a otevřenosti. Její činnost dalece přesahuje běžné povinnosti, a proto jsme přesvědčeni, že si zaslouží ocenění za svou nezištnou a inspirující práci s dětmi a mládeží.

Karel Kočvara (48 let, dobrovolnická činnost od roku 1995)

Karel Kočvara, známý jako Kodl, je nedílnou součástí salesiánského společenství v Líšni a jeho dobrovolnická činnost se začala formovat od samého příchodu Salesiánů.

Když se rozhodlo o výstavbě tělocvičny s horolezeckou stěnou, Karel se stal aktivním účastníkem tohoto projektu. Neomezoval se pouze na fyzickou práci, ale také na vedení a organizaci různých akcí. Například se podílel na Dětských odpoledních, které zahrnovaly soutěže a stanoviště pro širokou veřejnost. Po otevření Saleska se Karel zapojil do Oratoře a klubu VeSPOD pro teenagery, kde se věnoval aktivitám jako ping pong, kalčo nebo slackline.

Jedním z jeho největších darů, které mu Salesko přineslo, byla jeho manželka Anička. V osobním životě i v dobrovolnické činnosti se Karel neustále snaží o individuální přístup k lidem, přičemž klade důraz na trpělivost a schopnost učit ostatní.Kodl je příkladem ideálního dobrovolníka: jeho oddanost, znalosti a lidskost z něj dělají inspiraci pro ostatní. Jeho osobní motto, být dobrým člověkem a šířit křesťanskou lásku, odráží nejen jeho hodnoty, ale také jeho přístup k dobrovolnictví a životu.

Karel Kočvara, známý jako Kodl, je v očích Pavla Ženíška, zvaného Gambi, naprosto nezapomenutelnou postavou salesiánského společenství. Gambi ho přirovnává k lanům a karabinám, symbolizujícím stabilitu a podporu, což přesně vystihuje Kodlovu schopnost být oporou a zároveň se nebát experimentovat a riskovat. Je to člověk, který dokáže být zároveň bláznivý a spolehlivý, což ho činí nejen skvělým kamarádem, ale i důležitým členem týmu.

Jeho kamarádi vzpomínají na nezapomenutelné zážitky s Kodlem, zejména na zimní akce, které byly plné adrenalinu. Je to člověk, který kombinuje humor s odpovědností a vírou, i když o ní na povrchu nemluví. Jeho přítomnost je inspirativní. Je to společník, který dokáže ve správný čas zasáhnout a udělat to, co je potřeba.

Jitka Carcouët, DiS. (43 let, dobrovolnická činnost od roku 2008)

V roce 2008 stála Jitka Carcouët společně s ostatními nadšenci u zrodu prvního českého klubu fotbalu pro nevidomé Avoy MU Brno. Od začátku působí nejen jako navigátorka za soupeřovou brankou, ale i jako hnací motor celého týmu, který už 17 let žene kupředu.

Fotbal pro nevidomé je výjimečný svým charakterem, nevidomí či těžce zrakově postižení mladí lidé nemají jinou možnost věnovat se sportu, který by byl kolektivní a při kterém by měli možnost zcela samostatného pohybu. Zlepšují se tak jejich dovednosti jako je prostorová orientace, týmová spolupráce a komunikace, které jsou u řady zrakově postižených na nižší úrovni, přestože jsou pro každodenní život velmi důležité.

Za dobu od vzniku se klub stal průkopníkem a dosáhl řady mezinárodních úspěchů. Jako první v ČR rozjel i prestižní mezinárodní turnaj Bučovice Blind Football Cup, jenž si získal pověst nejlepšího klubového turnaje na světě. Do Bučovic přijížděly týmy nejen z evropské špičky, ale i z Brazílie, Argentiny či Kolumbie. Bučovice Blind Football Cup je ojedinělá, nejen sportovní událost, která divácky zaujme i zaryté odpůrce fotbalu.

Jitka je profesí instruktorka prostorové orientace pro nevidomé a slabozraké studenty na Masarykově univerzitě v Brně. Je vizionářkou a aktivistkou v oblasti sportu pro nevidomé a má široké kontakty s týmy, organizacemi a federacemi nevidomého fotbalu po celém světě. Je hlavní organizátorkou a spoluzakladatelkou Bučovice Blind Football Cup. Přestože má na starosti organizační a koordinátorské role, stále s nadšením naviguje svůj vlastní tým na každém turnaji a podílí se na nespočtu gólů vstřelených během stovek zápasů.

JUDr. Vítězslav Krabička (66 let, dobrovolnická činnost od roku 1974)

Pan Vítězslav Krabička se narodil 2.7.1959 v Kyjově. Své rané dětství prožil do sedmi let v rozvrácené a neuspořádané rodině. V sedmi letech pak byl se sestrou dán do dětského domova v Hodoníně, odkud odešel až ve 23 letech. Během těchto 16-ti let pobytu v dětském domově ukončil základní devítiletou školu, čtyřleté gymnázium a Právnickou fakultu UJEP v Brně. Po absolvování vojenské služby nastoupil jako dělník v dolech v Šardicích. V roce 2023 získal titul JUDr.

V roce 1985 se oženil a je otcem tří dcer a šesti vnoučat. Jeho velkou láskou, byla, je a bude příroda a její ochrana. Tomuto koníčku se věnuje od roku 1979 a vede děti i dospělé k lásce k přírodě. Založil spolek Zálesáci s nimiž organizuje a aktivně se účastní nejen letních táborů, ale i různých pravidelných volnočasových aktivit, které jsou vždy tematicky zaměřené. Tyto aktivity podporuje nejen organizací a vlastní účastí, ale mnohdy i finanční podporou. Pod jeho vedením prošlo stovky dětí. A krásné na tom je, že z jejich řad vychovává nové následovníky, kteří v jeho práci nadále pokračují a to včetně členů jeho rodiny.

Je toho hodně, co dokázal, ale závěr patří něčemu symbolickému. Stal se jedním ze zakladatelů spolku Benatura. Ten pořádá každoročně benefiční akci, jejíž výtěžek je věnován Zelenému domu pohody pro děti a mládež s mentálním postižením a dětskému Domovu v Hodoníně, kde prožil své dětství a mládí. Ve svém životě dokázal, že když člověk i při nepřízni osudu chce, tak dokáže hodně dobrých věcí pro společnost i veřejnost udělat. 

Jana Vorlová (59 let, dobrovolnická činnost od roku 1985)

Kategorie: Enviromentální aktivity

Leopold Bartoš (67 let, dobrovolnická činnost od roku 2021)

Když jsem odešel do důchodu, položil jsem si otázku, co s volným časem. Myslel jsem na kytky, co pěstuju, že se jim budu mít možnost více věnovat. Přemýšlel jsem o tom, jak být užitečný.

Když jsem si opečoval ty svoje kvítka, přemýšlel jsem, kde bych mohl uplatnit své přebytky, abych je nemusel vyhazovat na kompost. Našel jsem SWAP. Pak jsem narazil na Nadaci Veronica a projekt Kytkoblešák se mi velmi zalíbil. A z kytkoblešáku to byl už jen kousek k jiným akcím, které Nadace Veronica pořádá: například benefiční divadelní představení v Divadle na provázku, anebo jiné benefiční akce.

Když se mě děvčata z Nadace Veronica zeptala, jestli nemám čas a chuť pomoci na akci Pop Window, kterou sice nepořádají, ale podporují, neváhal jsem. A nelitoval jsem. Najednou jsem zjistil, že mi to dělá radost.

Ta práce je smysluplná, vím komu je určená a vím jaký je efekt. Jsem na to pyšný, když jdu s někým okolo místa, kde se nějaká akce pořádala, můžu říct: "Tohle jsme uklidili, tady děláme kytkoblešáky, tady jsme přispěli. Při té práci se setkávám s podobně naladěnými lidmi. Získávám nové přátele, kterých si nesmírně vážím, protože se v životě umějí obětovat.

Marie Káňová (79 let, dobrovolnická činnost od roku 2009)

"Jmenuji se Marie Káňová, celý život jsem zasvětila školství. Po odchodu do důchodu mně chyběla nejen komunikace s dětmi, ale i s dospělými lidmi.

Nejprve jsem chtěla pracovat a pomáhat dětem z dětských domovů, ale nakonec mě oslovila Nadace Veronica, kde jsem tuto komunikaci nejen v obchodě nalezla. Tam jsem začala dobrovolničit v roce 2009. U nadace mě oslovilo, že se zde dává druhá šance nepotřebným věcem, a to mě nadchlo. Jsem zastáncem ochrany přírody, nechci aby se vyhazovaly věci po prvním použití, ale recyklovaly."

 Ludmila Helánová (80 let, dobrovolnická činnost od roku 2016)

"Jmenuji se Lída Helánová a jsem dlouholetou dobrovolnicí v obchodě v Nadaci Veronica. Jsem komunikativní typ, ráda hovořím s lidmi a také ráda poradím s výběrem věcí především s textilem, který náš obchod poskytuje. K dobrovolničení jsem se dostala jako zákaznice, která často navštěvovala tento obchod. Tato práce mě velmi naplňuje, jelikož jsem v důchodu a mám volný čas. Ráda zastoupím kolegyně v době jejich nepřítomnosti. Jelikož se moje dcera pohybuje v oděvním průmyslu, mám dobré zkušenosti s prodejem textilu, kterému doufám dobře rozumím. Tato práce mě velice baví a ráda se do nadačního obchodu vracím.

Ludmila Jedličková (75 let, dobrovolnická činnost od roku 2013)

Jmenuji se Ludmila Jedličková a je mi 75 let. Vyučila jsem se jako šička obuvi a o několik let později jsem začala pracovat jako prodavačka obuvi. Tato práce mě velmi bavila, protože jsem byla neustále v kontaktu s lidmi.

Po odchodu do důchodu se mým velkým koníčkem stala práce na zahrádce. I tak jsem ale chtěla být ještě užitečná a chyběl mi zmiňovaný kontakt s lidmi. Pak se mi naskytla dobrovolnická činnost v nadačním obchůdku Veronica. Oslovil mě také smysl této nadace a to je ochrana životního prostředí. Nyní zde pracuji jako dobrovolník více než 10 let. Mým úkolem v obchůdku je hlavně třídění textilu a prodej darovaných věcí.

Jana Muzikářová (71 let, dobrovolnická činnost od roku 2015)

Jana Muzikářová vypomáhá v případě potřeby v nadačním obchodě, tlumočí zákazníkům z a do angličtiny osobně nebo v případě nepřítomnosti telefonicky. Předává do svého okolí myšlenku věci nevyhodit, ale vrátit zpět do života.

Kategorie: Komunitní dobrovolnictví

Zuzana Řezáčková Lukášková (42let, dobrovolnická činnost od roku 2010)

Zuzana Řezáčová Lukášková již řadu let nezištně věnuje svůj čas a energii projektům, které propojují vzdělávání, ekologii a komunitní život. Je zakladatelkou a vedoucí neziskové organizace Centrum Mandala, kde realizuje projekt Mandala dětem – zaměřený na podporu dětí z dětských domovů. Veškerou organizaci i propagaci zajišťuje dobrovolně, využívá své umělecké a pedagogické zkušenosti a dokáže nadchnout děti i dospělé. Projekt rozvíjí solidaritu, empatii a vědomí sounáležitosti, dětské domovy díky němu získávají podporu veřejnosti i finanční prostředky.

V participativním rozpočtu Brna uskutečnila naučnou stezku sv. Antoníčka. Na soukromé zahradě vybudovala ukázkovou přírodní zahradu, která slouží k ekologické osvětě i inkluzi – v tranzitním programu tu pracují lidé s autismem. Ve spolupráci s knihovnou vede program Kdo jsem, propojující Land art a zkoumání přírody, a s iniciativou Semínkovna rozvíjí projekt Patron semínek.

V roce 2025 založila komunitní kompostér a skupinu koordinátorů komunitních zahrad. Její Zahrada 5 elementů byla nominována na European Award for Ecological Gardening v kategorii komunitní zahrady.

Zuzana Řezáčová Lukášková spojuje kreativitu, ekologické myšlení, inkluzi a schopnost dlouhodobě udržet komunitní projekty. Její činnost má konkrétní dopad na životní prostředí, posiluje mezilidské vztahy a inspiruje, jak s nadšením měnit svět k lepšímu.

Marie Ježková (86 let, dobrovolnická činnost od nepaměti)

Paní Ježková se věnuje dobrovolnictví v městské části Brno-Medlánky celý život, moje zkušenost s ní sahá až do roku 2014, kdy jsem s ní začala spolupracovat jako místostarostka. Paní Ježková je aktivní členka Sboru pro občanské záležitosti (dobrovolnická komise při Úřadu městské části Brno-Medlánky specializující se na seniory v místě). Paní Ježková organizuje vánoční a velikonoční výstavy pro širokou veřejnost v místním společenském centru Sýpka, které obohacuje svými rozsáhlými sbírkami historických předmětů i svými vědomostmi o folklóru a tradicích, při výstavách se aktivně podílí na provádění děti medláneckých škol a školek s výkladem k exponátům. 

Paní Ježková se také stará o Přírodní zahradu u medláneckého rybníka, kterou přímo adoptovala a její rozkvetlé záhony a zákoutí těší všechny hojné uživatele tohoto oblíbeného medláneckého rekreačního koutu. V neposlední řadě se každý den stará o obecní potulné kocoury, které nenechává hladem ani den. Paní Ježková je zářným příkladem seniorského dobrovolníka, který dýchá a žije se svojí komunitou, které pomáhá růst a kvést a to doslova.

Hana Wünschová (73 let, dobrovolnická činnost od roku 2018)

Paní Hana Wünschová je sousedka, kterou by chtěl mít každý. Od roku 2018 do května 2025 navštěvovala svoji 104letou sousedku, která špatně viděla. Díky zhoršenému zdravotnímu stavu pobývala poslední 3 měsíce v domově seniorů, ale těch 7 let se jí věnovala a pomáhala jí, protože tato paní neměla žádnou rodinu, která by se o ni mohla postarat. Bohužel před pár dny 104letá sousedka zemřela.

Její péče spočívala v pomoci v domácnosti, vaření, úklidu, nakupování, povídání, přípravě oslav atd. Když sousedka onemocněla, tak ji vozila k lékaři či navštěvovala v nemocnici a pomáhala jí vyřizovat různé záležitosti na úřadech, na poště a jiných institucích. I když špatně viděla ráda se dívala na promítání různých fotografií, tak si ji brala i k sobě domů.

A aby toho nebylo málo, tak v letech 2020-2021 pomáhala i sousedce svých rodičů (naštěstí to měla blízko svého bydliště), které bude za pár dnů 100 let. Její pomoc spočívala v přípravě jídla, pití, podání léků, a u toho hlavně popovídání a zavzpomínání na společně prožitá mladá léta.

Na paní Wünschové oceňuji její nezdolnou energii a obětavost. Ač sama stále ještě pracuje a pečuje o manžela, tak neváhá svůj "volný" čas rozdělit mezi své potřebné sousedy, za což jí velmi děkuji. Jsme velmi rádi, že takové občany v městské části máme.

Michaela Daňková (47 let, dobrovolnická činnost od roku 2000)

Nominovaná je nejen nepostradatelnou oporou spolku Hrbatý Hrozen, který je za řadou společenských akcí pořádaných ve Šlapanicích, ale také aktivní členkou kulturní komise města Šlapanice. Její energie a ochota zapojit se do jakékoliv činnosti ji činí výjimečnou osobností kulturního a společenského života ve městě. Neexistuje snad akce, kde by chyběla – vždy připravena podat pomocnou ruku, ať už jde o organizaci, program či podporu ostatních spolků. Její dobrovolná činnost vyplývá z upřímného přesvědčení, že společné aktivity mají smysl a že lidem napříč všemi věkovými kategoriemi přinášejí radost.

Vladěna Koudelková (39 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Vladěna Koudelková je žena, která dokáže rozhýbat celé město. Svými projekty propojuje lidi napříč generacemi i profesemi a ukazuje, že dobrovolnictví má mnoho podob – od péče o veřejný prostor až po podporu těch, kteří se ocitli v nejtěžších chvílích života. V Boskovicích ji znají jako někoho, kdo se nikdy nespokojí s tím, že "to nejde". Díky své energii dokáže i těžká témata přiblížit citlivě a s respektem.

Je iniciátorkou projektu Adoptuj si lavičku, kdy v roce 2023 a 2024 zapojila desítky skupin dobrovolníků (rodiny, školy, sportovce, klienty chráněného bydlení) do oprav a malování laviček. Díky ní vzniklo hřiště pro děti a dospělé na vozíku Hřiště bez hranic, nové Pietní místo pro zemřelé a nenarozené děti, projekt ZasAžena nebo setkání Zapalme svíčku věnované rodičům po ztrátě dítěte.

Vlaďka se nebojí otevírat citlivá témata, jako je pomoc lidem bez domova, kdy prostřednictvím veřejné sbírky Spi v teple zajistila dvě iglú pro osoby bez přístřeší. V Boskovicích vytvořila komunitní projekty s velkým dosahem – Komunitní galerii PRUH, Swap budky, Bleší trhy. Zorganizovala také Nábor hrdinů – dárců kostní dřeně s doprovodným programem a benefičním koncertem. Nyní rozjíždí Reuse Centrum Prostředník na podporu cirkulární ekonomiky i lidí v tíživé situaci.

Vlaďka proměňuje nápady v konkrétní činy, které inspirují ostatní. Umí nadchnout lidi k tomu, aby pomoc i dobrovolnictví vnímali jako přirozenou součást života. Vždy hledá cesty, jak propojit veřejnost, odborníky, školy, spolky i firmy a vtáhnout je do akce. Svou vytrvalostí a lidskostí ukazuje, že i zdánlivě malé kroky mohou vést k velkým proměnám.

Kateřina Jánská (31 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Kátina cesta k dobrovolnictví byla vlastně jednoduchá a obyčejná. Hledala něco, co jí bude dávat smysl v rámci dobrovolnictví a bude to v Brně. Hledala různé možnosti a Radovan jí padl do oka. Velmi ráda cestuje, a tak byla volba jasná. Neměla s vozíčkáři žádné zkušenosti, proto byl začátek dobrovolnictví celkem výzva. První výpravu absolvovala v Beskydech. Poté však přijala nabídku na mnohem větší dobrodružství a to na cestu do Norska. Nejlepší na Norsku byli ty lidi, to že to bylo takhle daleko bylo sekundární. Ta parta, co se utvořila byla neopakovatelná.

Káťa pracuje na Masarykově univerzitě jako správkyně dat ve výzkumu. Díky dobrovolnictví v Radovanu ví, jak pomoct různě handicapovaným lidem a ráda tyto znalosti využívá i v každodenním životě.

Katka je důkazem toho, že často je důležité udělat první krok a jít do dobrovolnictví s odvahou. Věci, které k dané činnosti potřebujete se totiž naučíte cestou, na které potkáte lidi, kteří vám rádi pomůžou a mohou se stát velkými přáteli.

Martin Cvejn (31 let, dobrovolnická činnost od roku 2020)

Martina "Malfoye" Cvejna nominujeme na cenu Křesadlo jako poděkování za jeho dlouhodobou, vytrvalou a mimořádně intenzivní dobrovolnickou činnost ve Skautském institutu v Brně. Do našeho projektu, který funguje již téměř 10 let, se zapojil v zimě roku 2020. Nejprve začínal jako organizátor komunitního deskohraní, postupně se však stal nepostradatelným členem vedení a dnes zastává funkci zástupce vedoucího brněnského Skautského institutu.

Naše činnost je zaměřena především na mladé dospělé a studenty, zároveň ale vytváříme otevřené prostředí, kde se mohou potkávat skauti i neskauti. Malfoy svým nasazením pomáhá toto prostředí nejen udržovat, ale také aktivně rozvíjet. Věnuje projektu až půl úvazku dobrovolnicky a dokáže pružně přizpůsobovat své úkoly tomu, co je právě nejvíce potřeba. V minulosti se staral o chod komunitní čítárny, dnes se více zaměřuje na organizaci a vedení celého projektu. Spoluorganizuje týmové akce, podílí se na vedení porad, stará se o získávání prostředků prostřednictvím grantů, pomáhá se zajištěním provozního zázemí i s praktickými úkoly, jako je malování prostor nebo další manuální práce.

Výjimečnost jeho zapojení spočívá nejen v obrovském množství odvedené práce, ale také v jeho přístupu k lidem. Vždy je připraven naslouchat, hledat řešení a pomoci ostatním – empaticky, trpělivě a s humorem. Jeho smysl pro spravedlnost a schopnost vidět věci objektivně z něj dělají oporu celého týmu. Díky němu má náš projekt stabilitu, nové impulzy a bezpečné prostředí, ve kterém se mohou dobrovolníci i návštěvníci cítit vítaní.

Malfoy je zodpovědný, spolehlivý a nesmírně odhodlaný. Přispívá nejen svou pracovitostí a organizačními schopnostmi, ale především tím, že do všeho vnáší lidskost, nadhled a nezištnou ochotu pomáhat. Bez jeho přínosu by Skautský institut v Brně nebyl takovým místem, jakým je dnes.

Bc. Lucie Rusňáková (37 let, dobrovolnická činnost od roku 2017)

Lucie "Kulíšek" Rusňáková se do Skautského institutu v Brně zapojila v roce 2016, tedy krátce po jeho vzniku, a od té doby byla jeho nedílnou součástí. Po krátké pauze převzala v dubnu 2018 vedení po první generaci zakladatelů a až do října 2024 nesla zodpovědnost za celý projekt. V této roli dokázala zajistit, aby SU fungoval a rozvíjel se i v náročnějších obdobích. Díky její energii a nasazení se podařilo upevnit tým, udržet kontinuitu a zároveň více otevřít naše prostory široké veřejnosti.

Lucka byla srdcem i motorem projektu. Vynikala pracovitostí a perfekcionismem, díky kterým se dařilo držet laťku vysoko. Byla schopná obětovat svůj čas i pohodlí ve prospěch SU a vždy se starala nejen o hladký průběh akcí, ale i o pohodu hostů a návštěvníků. Zorganizovala také řadu velkých akcí, které přitáhly pozornost veřejnosti a posunuly SU dál – například přednášku s Danielem Stachem, debaty s politiky, historické procházky nebo akce o demokracii a motivaci.

Její styl vedení byl jedinečný – dokázala být náročná, ale zároveň přátelská. Podporovala ostatní, dávala prostor k růstu a seberealizaci a vždy stála za svým týmem. Spolupráce s ní byla vždy inspirující, ať už šlo o organizaci velkých akcí, nebo každodenní chod projektu.

Díky jejímu působení se ze Skautského institutu v Brně stal projekt, který dnes funguje čistě dobrovolnicky, s vybudovaným zázemím, stabilním týmem a živým programem pro mladé lidi i širokou veřejnost. Kulíšek po sobě zanechala pevné kořeny, energii k dalšímu růstu a společenství, které by bez ní nevypadalo tak, jak vypadá dnes.

Ing. Eliška Kameníková, Ph.D. (29 let, dobrovolnická činnost od roku 2018)

Eliška Kameníková, známá jako Louža, je pilířem Skautského institutu v Brně. Do projektu se zapojila v roce 2016 a během prvního půl roku se věnovala zaučování nových dobrovolníků, podporovala jejich motivaci a vytvářela prostor pro vlastní seberealizaci. Na jaře 2019 převzala dramaturgii programu a postupně se tak stala hlavní hybnou silou přípravy akcí – od plánování, koordinace a komunikace s hosty a lektory až po grafiku a propagaci.

Od podzimu 2024 převzala vedení celého projektu a dokázala udržet kontinuitu, posílit týmovou spolupráci a efektivně řídit chod institutu. Je oporou týmu, kreativní a zodpovědná; vždy myslí na rozvoj jednotlivců i celku a dbá, aby dobrovolníci mohli naplno rozvíjet své schopnosti. Její přístup zajišťuje, že tým funguje hladce, dobrovolníci jsou motivovaní a prostředí projektu je inspirující a přátelské.

Louža se taktéž snaží rozvíjet spolupráci s dalšími institucemi a podporuje rozšiřování materiálních a personálních možností institutu. Je precizní, vytrvalá a rozhodná, vždy stojí za týmem a chrání ho před vnějšími tlaky. Svou energií, pracovitostí a lidskostí inspiruje všechny kolem sebe, dává projektu jasný směr a stabilitu a díky ní projekt i lidé kolem něj rostou a prosperují. Její přístup a odhodlání jsou nepostradatelné, a právě proto je Louža osobností hodnou ocenění.

Ing. Odehnalová Martina (61 let, dobrovolnická činnost od roku 1995)

Paní Martina Odehnalová je člověkem, který mě okamžitě v souvislosti s oceněním Křesadlo napadl. Splňuje přesně ty atributy, jež by dle mého nositel tohoto ocenění měl mít. V prvé řadě i proto, že vše co dělá, dělá nezištně, bez očekávání nějakých díků či ovací.

Martina Odehnalová již od roku 2003 vede TJ Sokol Malhostovice, organizaci, která v naší obci pořádá nespočet akcí pro veřejnost. Nedělá to samozřejmě sama, ale ona je právě tím stmelovacím článkem, motivátorem a dobrou duší jak dětských akcí – Dětského dne, Lampionového průvodu, Strašidelného sklepa, tak akcí pro dospělé – Malhostovského vinného koštu. Každá věková kategorie si tedy nalezne to své. Kromě toho se stará o výzdobu našeho kostela ke všem možným příležitostem a významně se podílí na organizaci Tříkrálové sbírky například i tím, že pro většinu koledníků připravuje kostýmy. Pod jejím vedením také dochází k postupnému zvelebování budovy sokolovny.

V letošním roce jsme zejména díky paní Martině Odehnalové oslavili 30. výročí obnovených Vavřineckých hodů. Právě ona se nejvíce zasloužila o to, že v Malhostovicích každoročně nacvičují vystoupení téměř všechny věkové kategorie, tj. od školkových dětiček až po ženáče, že se scházíme u zdobení a stavby máje a v neděli průvod krojovaných prochází celou obcí, než pod májou všichni předvedou to, co se po několik měsíců trpělivě učili.

Celé hody musela skutečně vzkřísit z popela, protože jsme neměli nic než již velmi mlhavé vzpomínky pamětníků a její obrovské nadšení. I při péči o 5 dětí vše postupně obnovovala – od krojů až po taneční choreografie. Když nebyly peníze, sama ušila vše potřebné. Chyběla-li pracovní síla, ona první přiložila ruku k dílu. Neúnavně bojovala za to, aby se hody staly a hlavně zůstaly každoroční součástí místního kalendáře, a v tomto úsilí stále pokračuje i tím, že vychovává další generaci dobrovolníků.

Co na paní Martině Odehnalová však oceňuji asi nejvíce, je její dobré srdce a neskutečně pozitivní atmosféra, kterou kolem sebe šíří. Když jsme se do Malhostovic před třinácti lety přistěhovali, připadali jsme si zde vpravdě jako cizinci. Málokdo nás pozdravil. Poté se vše změnilo – potkali jsme paní Martinu Odehnalovou, která nás vtáhla do místní komunity. Ukázala nám, že se vesnice rozhodně nemá z hlediska kultury ve srovnání s městem zač stydět, ba naopak. Užijete si nejen samotnou akci, ale i společné přípravy. Najednou se stal z pouhého bydliště domov. Sentimentálně na to vzpomínám pokaždé, když paní Odehnalovou sleduji znovu a znovu, jak do našeho "sokolského" týmu srdečně vítá nové členy.

Sylvie Pospíšilová (66 let, dobrovolnická činnost od roku 2021)

Sylvie je jednou z těch výjimečných dobrovolnic, které by bylo možné bez váhání nominovat hned do několika kategorií. Od začátku války na Ukrajině je aktivní součástí našeho humanitárního a reuse centra ve Vesně, kde pomáhá nepřetržitě už několik let. Sama o své motivaci říká: "Není mi lhostejný osud lidí, kteří se dostali do těžké životní situace, často ne vlastní vinou – i těch, kteří byli kvůli válce nuceni opustit své domovy. Věřím, že i malý projev podpory může výrazně změnit životní situaci. Nejde jen o materiální pomoc – stejně důležité je dát lidem pocit, že na to nejsou sami, že je někdo vnímá a chce jim pomoci. Solidarita a empatie jsou v těžkých časech klíčové."

Sylvie se ve své dobrovolnické práci se neomezuje jen na praktickou pomoc – stejně důležité je pro ni vytváření přívětivého a respektujícího prostředí. Sylvie má mimořádný cit a přirozenou schopnost spojovat – ať už jde o nové české dobrovolnice nebo dobrovolnice ze zahraničí, vždy se můžeme spolehnout na její pomoc s adaptací, začleněním do týmu i pochopením kultury organizace. Její přístup je vždy otevřený, spravedlivý a bez předsudků.

Kromě aktivit ve Vesně je Sylvie zapojená i v organizaci Soroptimist International, která se věnuje posilování postavení žen ve společnosti. Podílí se zde mimo jiné na dobročinných sbírkách, pomoci lidem postiženým přírodními katastrofami, podpoře žen při získávání občanství nebo na charitativních akcích.

Sylvie vnímá dobročinnost jako něco hluboce smysluplného – nejen pro ty, kteří potřebuji pomoc, ale i pro celou společnost. Jak sama říká: "Pomáháním druhým posilujeme empatii a soudržnost celé společnosti – a zároveň nám to často přináší přátelství."

Její dlouhodobý přínos pro naši komunitu, osobní nasazení, schopnost propojovat lidi a jednat vždy s respektem a pochopením jsou důvody, proč ji nominujeme na toto ocenění.

Mgr. Lenka Navrátilová (sestra Edita) (50 let, dobrovolnická činnost od roku 2017)

Sestra Edita (vlastním jménem Lenka Navrátilová) je pro své okolí známá nejen jako řádová sestra Kongregace sv. Cyrila a Metoděje, ale především jako žena činu – hluboce lidská, tvořivá a oddaná pomoci druhým. Dobrovolnictví se věnuje více než 17 let, z toho posledních 8 let neúnavně a s velkým nasazením v rámci organizace Mary's Meals. Ve svém profesním životě působí jako učitelka angličtiny na druhém stupni základní školy, kde dokáže skrze výuku i mimoškolní aktivity inspirovat děti k vnímání globálních problémů, empatii a aktivní pomoci.

Její činnost v Mary's Meals je výjimečná nejen rozsahem, ale i propojením vzdělávání a dobrovolnictví. Vede děti k solidaritě prostřednictvím charitativních jarmarků, kde žáci sami tvoří výrobky a výtěžek z jejich prodeje směřuje právě na podporu školního stravování nejchudších dětí světa v rámci programů Mary's Meals. Významným přínosem je i její dlouhodobé zapojení do Batůžkového projektu, díky kterému se jí a jejím žákům podařilo shromáždit již tisíce batohů se školními potřebami pro děti v Malawi.

Sestra Edita se také pravidelně podílí na organizaci víkendových akcí pro děti či hlídání dětí během celostátních setkání dobrovolníků a podporovatelů Mary's Meals. Její nasazení, pokora a schopnost zapojit děti i dospělé do hlubšího uvažování o světě kolem nás jsou pro naši organizaci nenahraditelné. Je živým důkazem, že měnit svět lze i bez velkých finančních prostředků – srdcem, vytrvalostí a příkladem. Je to naše sestra v akci :)

Lina Suarez (39 let, dobrovolnická činnost od roku 2024)

Lina je pravidelnou a nepostradatelnou součástí našeho dobrovolnického týmu v humanitárním a reuse centru Vesny, známého jako Šatník. Pomáhá s tříděním oblečení, podporou klientek a chodem celého prostoru – vždy s úsměvem, klidem a přirozenou vstřícností.

Dobrovolnictví ale pro Linu není ničím novým – byla na něj zvyklá už odmala, kdy se jako dívka zapojila do skautského oddílu. Později dobrovolničila v dětské nemocnici v USA v rámci Northeast Ohio Healing Arts Alliance, a také jako grafická designérka pro Xtremas Foundation v Kostarice, kde v rámci programu OSN pro dobrovolníky pomáhala vizuálně zviditelnit jejich aktivity a akce.

Lina je jednou z těch, které si člověk okamžitě oblíbí, moc si vážíme její otevřenosti, vřelosti a skutečného zájmu o druhé. Přestože čeština není její mateřský jazyk, bez problémů si našla cestu k ostatním dobrovolnicím i klientkám. Daří se jí navazovat blízké vztahy a svou přítomností vytváří v Šatníku přátelskou a vstřícnou atmosféru.

Kromě pomoci v Šatníku se Lina zapojila i do dalších aktivit Vesny – vedla keramický workshop a občas nás rozmazluje vlastnoručně upečenými pandebonos, kolumbijskými sýrovými kuličkami, které všichni milují.

O dobrovolnictví mluví Lina s lehkostí a nadšením:"Dobrovolničím proto, že chci něco vrátit komunitě, ve které žiju, a pomáhat lidem kolem sebe. Vesna je pro mě i takovým příjemným vybočením z pracovního režimu – místem, kde můžu načerpat energii a přitom dělat něco smysluplného. Baví mě setkávat se s lidmi z různých prostředí a vidět, že i malá pomoc může mít velký dopad. A jestli je na tom něco těžkého? Upřímně, vůbec ne – naopak, vždycky mě to povzbudí a nabije."

Jsme moc rádi, že je Lina součástí našeho týmu. Inspirují nás příběhy lidí, kteří se rozhodnou aktivně zapojit do dění v místní komunitě, i když tady třeba nejsou natrvalo. Ukazují, že pomoc, solidarita a otevřenost nemají hranice – a že každý, kdo chce přispět, může najít své místo. Lina je příkladem toho, jak může dobrovolnictví obohatit nejen ty, kterým pomáháme, ale i nás samotné.

Kategorie: Dobrovolnictví v kultuře a umění

Waldemar Plch (80 let, dobrovolnická činnost od roku 2015)

Waldemar Plch je uznávanou osobností brněnské country scény – zpěvákem, moderátorem a organizátorem, který hraje klíčovou roli v rozvoji české country hudby od 60. let, současně je ambasadorem UNB. Pravidelně připravuje a moderuje tzv. Večery Waldemara Plcha — středeční či čtvrteční kulturní programy, které se konají v prostorách kavárny UNB. Jde o živé akce, doprovázené ve znakovém jazyce i online přenosem, s hosty z různých oblastí (věda, cestování, umění), jež mají za cíl nabídnout kvalitní a inspirativní inkluzivní zážitek pro neslyšící a slyšící komunitu. Do dnes jsme vytvořili přes jedinečných 85 akcí. Kterých se zúčastnila celá řada známých osobností z Brna a jeho okolí.

Marie Kulhánková (79 let, dobrovolnická činnosti od roku 2004)

Paní Marie Kulhánková stála v roce 2004 u založení kroniky obce Předklášteří a pamětní knihy. Bohužel původní kronika obce se nedochovala. Od této doby začala velice podrobně sepisovat dění v obci. Věnovala se i záznamům z předešlého období, po obnovení samostatnosti v roce 1990, aby nezůstaly důležité kroky obce zapomenuty. Její znalost historie obce, souvislosti, zvídavost a pečlivost, s jakou se věnuje činnosti kronikářky, je obdivuhodná. Nejen práce kronikářky je její opravdu silnou stránkou, ale pravidelně přispívá svými zajímavými články z historie obce do našeho obecního zpravodaje, podílí se na kulturních akcích, realizuje vycházkové akce po historických objektech obce pro její zástupce, angažuje se při přípravách výstav, důležitých výročích a vlastně na ni člověk narazí všude a vždy s obrovským zájmem

Zuzana Jaňurová (63 let, dobrovolnická činnost od roku 2000)

Narodila jsem se v roce 1962 a celý svůj život bydlím ve Starém Lískovci. Vždy jsem ráda tancovala a v době studií na zdravotní škole jsem se v naší obci účastnila hodů jako jedna ze stárek. Bylo to začátkem osmdesátých let, v té době hody pořádali místní dobrovolní hasiči. V roce 1982 jsem byla za stárku se svým budoucím manželem Josefem, který pak musel na 2 roky na vojnu a tím pro nás hody skončily. Po vojně jsme se vzali a založili rodinu. Narodily se nám 2 děti – syn Jakub a dcera Magdaléna, a na nějakou dobu jsme měli jiné starosti.

V roce 1997 byla ve Starém Lískovci obnovena orelská jednota a naše rodina se začala činnosti v Orlu hodně věnovat. Od roku 2000 právě Orel převzal organizaci místních hodů a já jsem začala pomáhat s tanečním kroužkem dětí, který se nejdříve účastnil pouze hodů, ale postupně jsme s dětmi pracovali pravidelně celý školní rok. Folklor mám hodně ráda a práce s dětmi, které naše "tanečky" baví, mě opravdu naplňuje Nejdřív jsem pomáhala zkušenějším vedoucím, ale postupem času jsem s manželem převzala vedení celého kroužku, začala vymýšlet choreografie a také chystám pro naše děti kroje a je z toho už 25 let činnosti. Kroje jsem se naučila chystat díky manželově mamince, která nám v začátcích kroje šila, škrobila a žehlila, později i šít.

K malým dětem ale postupem času právě díky našim dětem přibyla i starost o kroje velkých stárků. Zápůjčky, údržba, drobné i větší opravy, … Začalo to nevinně, snem o rekonstrukci našich místních krojů. Což se díky úsilí a práci řady lidí z Lískovce ale i odjinud, odborníků i nadšenců povedlo. Díky těmto zkušenostem už řadu let spolu s dcerou předáváme nasbírané zkušenosti, jak naškrobit a vyžehlit kroj dál.

Práce je to často opravdu hodně, ale když potom vidím naše bývalé malé tanečníky jako stárky, nebo dokonce rodiče, co k nám dovedou svoje děti, kterých už za ty roky byly opravdu spousty, je to velká radost, a vždy si řeknu, že tato práce má smysl.