Hlasování veřejnosti
NOMINOVANÍ NA CENU KŘESADLO 2022
Kategorie: Sociální služby a zdravotnictví
1. Lucie Zarembová (27 let, Liga vozíčkářů - Ratolest)
Lucka se stala dobrovolnicí na Lize vozíčkářů poměrně nedávno - v červenci 2021. Už po pár týdnech ji ale znali všichni zaměstnanci organizace, i většina klientů. Hned po zaškolení totiž jela na týdenní pobytovou akci pro klienty a nechyběla ani na kratších akcích a Dobroklubech, neboli setkáních dobrovolníků, klientů, zaměstnanců a podporovatelů organizace. Lucka se svým australským ovčákem Flokym, který ji všude doprovází, se okamžitě stali nedílnou součástí Ligy vozíčkářů.
Kromě aktivní účasti na klientských a benefičních akcích začala Lucka (#lucivpeci) pro Ligu i péct. Ale nejen tak něco! Její cukrářské a pekařské umění je zárukou každé úspěšné události na Lize. Na jaře také vedla Velikonoční kurz pečení pro klienty a nezalekla se ani dobrovolnictví přímo u jedné z náročnějších klientek organizace. Se starší paní Šárkou se v zimě vypravila na punč, na nákup oblečení, na jaře s ní trénovala jízdu na novém elektrickém vozíku, předčítala jí a doprovázela ji na ligové akce. Aby paní Šárce, a nejen jí, pomohla s finanční gramotností, rozhodla se připravit kurz na toto téma. V říjnu se bude konat první lekce.
A aby toho nebylo málo, Lucka zapojuje do činnosti Ligy i své kolegy z práce a vlastně celou firmu, ve které pracuje. Forscope je díky ní například pravidelným účastníkem virtuálních benefičních běhů pro Ligu vozíčkářů. Poté, co začala válka na Ukrajině, se spojila s dalším z našich dobrovolníků, již dříve Křesadlem oceněným Zbyňkem Češkou, a společně distribuovali vlastními silami repasované notebooky s nainstalovaným softwarem uprchlíkům.
Jménem nejen klientů, o které se Lucka stará a je jim vždy skvělým a dobře naladěným parťákem na pobytovkách a dalších akcích, ale celé Ligy vozíčkářů a jejích podporovatelů, chceme nominací na Křesadlo 2022 Lucce alespoň symbolicky poděkovat a vyjádřit, jak moc si jejího dobrovolnictví vážíme. Děkujeme!
2. Mgr. Zdeněk Procházka (66 let, Dobrovolnické centrum ADRA Brno)
Pan Zdeněk se dobrovolické činnosti věnujeuž 5,5 roků. Pravidelně a dlouhodobě navštěvuje klienty v zařízení Domov se zvláštním režimem Pomocné ruce v Brně-Dvorskách, kde pořádá zajímavé přednášky.
3. Zdeněk Vašíček (64 let, Ženský vzdělávací ústav Brno, z. ú. - VESNA)
Pan Zdeněk Vašíček je dlouholetý dárce krve, který má za sebou již 57 odběrů. Svou záslužnou činností nezištně pomáhá všem lidem, kteří se dostali do rukou lékařů a potřebují nutně krev nebo krevní deriváty. Pan Zdeněk Vašíček je chlap jako hora, který je ale velice skromný a lidského života si cení nade vše a ani mouše by neublížil. Nominací na Cenu Křesadlo bychom chtěli vyjádřit poděkování Vracovjanům, kteří dávají společnosti to nejcennější, co mohou darovat = krev.
4. Daniel Chmelíček (50 let, Město Vracov)
Pan Daniel Chmelíček je dlouholetý dárce krve, který má za sebou již 58 odběrů. Svou záslužnou činností nezištně pomáhá všem lidem, kteří se dostali do rukou lékařů a potřebují nutně krev nebo krevní deriváty. Panu Danielu Chmelíčkovi bychom chtěli nominací na Cenu Křesadlo vyjádřit poděkování za všechny Vracovjany, že dává společnosti to nejcennější, co může darovat = svou krev.
5. Miroslava Mahdalová (62 let, Město Vracov)
Paní Miroslava Mahdalová je jednou ze tří dárců krve, které se Město Vracov rozhodlo nominovat na cenu Křesadlo, protože její dobrovolné dárcovství krve s rekordními 71 odběry 100 % zachránilo spoustu životů a kdo jiný, než tato žena by si toto ocenění zasloužila. Navíc je skromná, pracovitá, ochotná pomáhat a dělí se s námi o to nejcennější, co má - o svou krev. Děkujeme.
6. Vlasta Mikyšková (46 let, Maltézská pomoc, o.p.s.)
Paní Vlasta u nás dělá dobrovolnici od března roku 2022. Její dobrovolnická činnost spočívá v tom, že navštěvuje paní, se kterou tráví čas a chodí s ní na procházky, což ji velmi prospívá - jak fyzicky, tak psychicky. Klientka sice má manžela, ale ten není schopen tohle dělat, kvůli věku a zdravotním problémům, proto se Vlasta stala nedílnou částí života naší klientky. Na Vlastě oceňujeme její odhodlání a zápal pro tuto činnost.
7. Nela Burešová, Monika Vychytilová, Lucie Krčmářová, Lucie Mičolová, Anna Nováčková (Práh jižní Morava, z. ú.)
Jedná se o skupinu dobrovolných nutričních terapeutek, které v naší organizaci působí od ledna letošního roku. Práh jižní Morava pomáhá lidem s duševním onemocněním zapojit se zpět do běžného života, nabízí jim podporu, pomoc v hledání práce, bydlení a řadu dalších služeb, za účelem pomoci klientům k zotavení z duševního onemocnění.
Je mnoho věcí, se kterými mohou lidé s duševním onemocněním potřebovat pomoc, na jednu oblast se ale často zapomíná, a to je životospráva a životní styl. Lidé s duševním onemocněním nezřídka kdy mají nepříliš zdravý životní styl, vyšší tělesnou hmotnost, horší stravovací návyky a méně pohybu. Oproti běžné populaci též mají vyšší výskyt různých somatických poruch (např. diabetes), které tento fakt ještě umocňují. Nedá se říci, a ani není natolik relevantní, zdali byl dříve nezdravý životní styl či duševní onemocnění - relevantní je přemýšlet nad tím, jak náročné může být správně se stravovat, pravidelně cvičit a dodržovat další zdravé návyky pro "běžného člověka", společně s duševním onemocněním mluvíme o ještě náročnější výzvě.
Vhodná životospráva je však jedním ze základních pilířů zdraví a může velmi pozitivně ovlivnit duševní pohodu. Vysoká tělesná hmotnost může snižovat sebevědomí, dobrý pocit ze sebe sama a někdy může, bohužel, vyvolávat negativní zpětnou vazbu z okolí. Zároveň může vysoká tělesná hmotnost být přímým problémem v psychiatrické léčbě, neboť u nějakých psychiatrických léků může vyšší hmotnost způsobit různé komplikace. Medikace například nemusí působit kýženým efektem, nebo musí být zvýšeno dávkování, což může vést k nepříjemným vedlejším efektům. I proto je tento často opomíjený bod v oblasti péče o duševní zdraví tak důležitý.
Na počátku roku jsme naše dobrovolnické řady rozšířili o nutriční terapeutky studující magisterský navazující obor Výživa dětí a dospělých, které se ihned zapojily do přímé péče a svou odborností pomáhají našim klientům k zotavení z duševního onemocnění. Jde o slečny:
- Moniku Vychytilovou
- Nelu Burešovou
- Annu Nováčkovou
- Lucii Mičolovou
- Lucii Krčmářovou
Každá dobrovolnice v průběhu času navázala spolupráci s několika klienty, kterým poskytuje služby nutriční terapie, ale i lidský kontakt, empatii a porozumění. Klienti jsou navázáni na konkrétní terapeutky, nestává se proto, že by každé setkání bylo s někým jiným. Setkávají se tak s někým, kdo je zná, rozumí jejich příběhu a je tu pro ně v průběhu času. Dobrovolnice se vždy snaží o porozumění daného klienta, jaký je jeho příběh a co od spolupráce potřebuje. Prostřednictvím svých znalostí a schopností klienty edukují o vhodném životním stylu a správném stravování, motivují je ke změně a nabízí pochopení, když změny nepřichází tak, jak by si klienti někdy představovali.
Mezi klienty, které nyní mají v péči, jsou lidé s nadváhou, lidé nespokojení se svým vzhledem, ale i lidé zotavující se z poruch příjmu potravy či lidé s různými somatickými onemocněními, u kterých je situace komplikovanější (např. lidé s diabetes). Dobrovolnice nepracují samostatně, spolupracují i se sociálními pracovníky daných klientů, v případě spolupráce s klienty s poruchami příjmu potravy i s psychology, aby dokázaly klientům nabídnout maximum. Máme reference, že řada klientů je nyní velmi motivovaná ke změně, začínají se zajímat o vhodné potraviny, více si sami vaří a dívají se jinak na etikety různých produktů v obchodech. U řady z nich došlo i ke znatelnému snížení hmotnosti, zvýšení sebevědomí a lepšího pocitu ze sebe samého. V organizaci na dobrovolnice panují natolik dobré reference, že aktuálně mají dokonce plné kapacity, byť každá z nich pracuje s několika klienty zároveň, a přitom samy studují vysokou školu. Nezanedbatelný je i fakt, že v létě, byť například byly v zahraničí, nebo ve svých domovských městech, se stále s klienty setkávaly alespoň online, když nešlo jinak, aby zajistily kontinuální průběh péče.
Věřím, že jejich zapálení a ochota takto smysluplně pomáhat klientům s duševním onemocněním v rámci své odbornosti je činí více než vhodnými kandidátkami na výhru ceny Křesadlo 2022 v Jihomoravském kraji.
8. Jiřina Zoubková (75 let, Hospic sv. Alžběty)
V Hospici sv. Alžběty začala pracovat na konci roku 2011 a to poté, co v kostele sv. Augustina na Kraví hoře v Brně zahlédla plakátek, že hospic pořádá den otevřených dveří a také že shání dobrovolníky. Tou dobou šla do důchodu a zjistila, že se doma nudí. Navštívila den otevřených dveří, potkala se s vedoucí dobrovolníků a ihned do hospice nastoupila. Dva roky pomáhala na recepci, ale také pekla cukroví na mše pro pozůstalé, zahradní slavnosti a jiná setkání. Hlavní její náplní návštěv v hospici je však setkávání se s pacienty. Povídat si s nimi, vozit je ven do zahrady na vycházky nebo jen na cigaretku, číst jim, zkrátka darovat svůj volný čas, jak nejlépe to jde a podle potřeb každého pacienta. I na recepci stále vypomáhá. Jak sama říká: "Je potřeba pomáhat". Hospic se pro ni stal srdcovou záležitostí. Doprovodila zde i svého manžela, a jak dodává: "Tolik přátel jsem zde poznala! Jsem tu na správném místě."
9. Marcela Pavelková (77 let, Hospic sv. Alžběty)
Nastoupila do hospice v prosinci 2012 na základě jedné své návštěvy a rozhovoru s paní Zoubkovou. Také ona věnuje svůj čas pacientům lůžkového hospice a množství vlastnoručně připravených koláčků a buchet pro zaměstnance či návštěvníky akcí hospice nelze ani spočítat. "Sama mám radost, když někomu udělám radost", říká. Bez přestávky deset let, vyjma období po operaci kolene, chodí každý čtvrtek zpříjemnit pacientům pobyt na lůžku. Čtvrtek je tak dnem, kdy se setkává i se svou přítelkyní paní Zoubkovou, kterou v hospici poznala. V hospici navštěvovala i misionáře Jana Palackého, který působil mj. v Bolívii, a díky ní vznikla knížka jeho vzpomínek, které nahrála na diktafon a následně se zasloužila o vydání těchto vzpomínek knižně.
Již deset let se obě dámy každý čtvrtek setkávají společně v hospici, již deset let jsou tu pro pacienty a dělají jim den krásnější, již deset let jsou nerozlučná dvojka, která za tu dobu věnovala stovky hodin svého času lidem na konci života. A za to jim patří obrovský dík!
10. Richard Štěpánek (55 let, Dům pro Julii)
Nominuji pana Richarda Štěpánka za nezištnou podporu neziskové organizaci Dům pro Julii.
Richard Štěpánek je člověk žijící s handicapem. V roce 1999 byl účastníkem jím nezaviněné autonehody. Svůj boj o život vyhrál. Z důvodu záchrany jeho života mu musela být amputována levá paže. Svoji životní tragédii povýšil na poslání a začal pomáhat potřebným.
Svým příkladem motivuje lidi k překonávání životních těžkostí. Aktivně se účastní závodů v různých kategoriích a na svém příkladu ukazuje, co vše je možné zvládnout, když se člověk nevzdá. Je účastníkem jednoho z nejextrémnějších závodů v Evropě s názvem 1000 mil Adventure. Tento závod absolvoval 8x. Pěšky, na koloběžce i na kole. Každý jeho start byl věnován potřebným. Svým životním příběhem i příkladem motivuje na přednáškách, besedách i při autorském čtení. Je autorem dvou knih ("Vzdát můžeš zítra" r. 2017 a "Otisk" r.2022), ve kterých představuje svoji životní cestu, své pohledy na život, způsoby jak čelit
překážkám a hlavně motivuje k hledání cest v těžkých situacích. Spolupracuje s dětskými domovy, nápravnými zařízeními pro mládež, školami, je aktivní v rodné vesnici, pomáhá lidem po úrazech vracet se do aktivního života a snaží se podporovat smysluplné projekty.
O naší organizaci se dozvěděl od jednoho z našich podporovatelů. Po seznámení s naší činností a našimi plány se od roku 2021 rozhodl naší organizaci pomáhat.
Jeho pomoc spočívá v šíření informace o naší organizaci, námi zabezpečované péči, získávání prostředků ve formě zřizování míst pro získávání dobrovolných finančních darů (pokladničkoven), získávání finančních darů od sponzorů. Další činností je tvorba projektů, jimiž oslovuje další potencionální dárce, pomoc na našem prodejním stánku, prodej jím dodaných výrobků na různých akcích, kdy část z výtěžku jde na podporu naší činnosti.
Jeho poslední projekt má název "Julie 2000", který začal v září 2022 a pomyslný konec má v září 2023. Je to souhrn aktivit, během nichž má v úmyslu nejen propagaci ale i získání nemalých finančních prostředků pro provoz naší organizace. Jak sám říká:
"Ten kdo zná svůj cíl, má šanci k němu dojít."
Jeho motivace byla a je nezištná.
Nejen usměvavý a ochotný, ale především díky svým zkušenostem připravený pomoci, poradit těm, kteří pomoc potřebují. To je člověk, kterého vám představujeme v naší nominaci.
Když jsme hledali ambasadora projektu, dívali jsme se po řadě známých osobností.
Od sportovců, přes herce, zpěváky a ostatní známé osobnosti. Až nás jednou napadlo: "To je on!" Člověk, kterého nemusíme hledat. Člověk, který si nás našel sám.
Kategorie: Vzdělávací a volnočasové aktivity
11. Alena Vernerová (26 let, SK KONTAKT BRNO z. s.)
Alena Vernerová (za svobodna Růžičková) se již od roku 2019 aktivně účastní naší hlavní činnosti, a tou je para plavecká výuka. Od samého začátku dobrovolnictví u nás se projevila jako nadaná asistentka a instruktorka při vedení plavce ve vodě. Letos poprvé si také vyzkoušela vedení sportovního tréninku ze břehu, i do této činnosti vplula s grácií sobě vlastní. Kromě docházení na tréninky s námi Alča jezdí i na závodní výjezdy, kde funguje jako osobní asistentka a vedoucí ostatních asistentů, vede předzávodní rozcvičku a funguje jako obrovská motivující podpora celého našeho týmu. Komunikace s ní je vždy bez problémů a my si velmi vážíme toho, že s námi zodpovědně spolupracuje. Je skvělé pozorovat někoho, jak pomáhá jen tak, protože ho to baví, a protože je rád součástí celku. Je tedy více než na místě ji nominovat na cenu Křesadlo 2022, málo kdo dokáže být tak zapálený pro věc jako naše Alenka.
Přikládáme odkazy na její vlastní blog, ve kterém často píše o zážitcích s námi.
https://pikachuinwonderland.blogspot.com/2021/08/byt-soucasti-kmene-strakonice-2021.html
https://pikachuinwonderland.blogspot.com/2022/08/senzacni-veci-se-deji-kdyz-funguje.html
12. Kateřina Smíšková (65 let, Svaz sportuchtivých amatérek)
Katka je bývalá učitelka ZŠ (nyní aktivní důchodkyně). Žije v malé vesničce Jevišovka na Jižní Moravě. Celý život pracovala jako učitelka tělesné výchovy a jazyků na základní škole v Drnholci. Aktivně se věnuje sportování. Je bývalá gymnastka a trenérka gymnastiky. Jejíma rukama prošly stovky dětí a stále se trenérské práci aktivně věnuje. 20 let se spolupodílela na organizování gymnastických závodů na krajské úrovni. V Jevišovce je členkou tělovýchovné jednoty a věnuje se hlavně práci s dětmi. Pořádají spoustu tradičních i méně tradičních akcí - sportovní dny, dětské dny, pouštění draků, závody na kolech, turnajů ve stolním tenise.... zkrátka snaží se vytáhnout děti od počítačů a televize k aktivním činnostem. Je také dlouholetou členkou SPOZ, pravidelně chodí gratulovat seniorům k různým výročím a podílí se na přípravě různých společenských akcí - Den matek, vánoční besídka či vítání občánků. Dělá spoustu práce, která je časově i organizačně velmi náročná a většinou není vidět, bez ohledu na čas a náročnost. Odměnou je pro ni radost a spokojenost zúčastněných. Katka ale nezapomíná ani na "starší" generaci. Už od roku 1983 (39 let) vede cvičení žen. V současné době s ní cvičí asi 20, většinou seniorek 50+, ale občas se objeví i nějaká mladice pod 40 let a dokonce i nějaký muž. Cvičení se postupně vyvíjelo od aerobicu přes kalanetiku až po současný stav, kdy je zaměřeno především na uvolňování, protahování a posilování problematických partií a prevenci zdravotních potíží. Katka čerpá poznatky z různých zdrojů a ráda se o ně podělí. Dokáže kolem sebe šířit dobrou náladu, vhodně motivovat a i svým osobním příkladem vést ke kvalitnějšímu životu a zdravějšímu životnímu stylu. Díky ní jsme všichni pochopili, že sport je důležitý v každém věku. A když vidíme, že se i dnes postaví na hlavu, udělá hvězdu či stoj na rukou, tak víme, že má cvičení smysl.
Katka je opravdový nadšenec. Je přátelská, obětavá a vždy ochotná pomoci. Rozdává radost a pozitivní energii.
Když se naskytla možnost ocenit její práci, rozhodli jsme se ji využít. Myslíme, že lidí, kteří pracují dobrovolně, bez nároku na jakoukoliv odměnu a ještě k tomu s takovým nadšením, není mnoho. Naše Katka taková je. Jsme moc rádi, že ji máme.
13. Marie Vajčnerová (61 let, TJ Orel Strážnice)
Marie Vajčnerová, rozená Hořáková se narodila 31.5.1961 v Hodoníně. Její dětství je spojené s folklorem a lidovými tradicemi. Jako malá holka tancovala v DFS Danájek, a posléze přešla tančit do FS Žerotín, kde také působila v roli vedoucí dětské složky - Žerotínek. Vyučila se dámskou krejčovou. Její babička ji zasvětila do vyšívání, šlingrování, háčkování, škrobení, žehlení strážnických krojů. Její dovedné ruce oblékají mnoho dětí z DFS Fěrtúšek ve Strážnici, který působí pod TJ Orel Strážnice, kde pracuje jako vedoucí druhého oddělení. Spolupracuje s Kulturním domem ve Strážnici, kde předává své zkušenosti o péči našich krojů mladším generacím. Je plná elánu, nadšení pro práci s dětmi a mládeží.
14. Dobrovolníci programu Dobré srdce domů (Diecézní charita Brno)
Dobré❤️domů
V programu Dobré❤️domů dobrovolníci tráví čas s osamělými lidmi. Nejčastěji si povídají, chodí spolu na vycházky, hrají deskové hry nebo chodí na kafe či kulturní akce. Program funguje od prosince 2020 a vznikl jako reakce na pandemii. Program je otevřen všem lidem, kteří se cítí osamělí. Často jsou to senioři, nevidomí nebo lidé s různým postižením, pro které je složitější navazovat přirozené vztahy.
Vážíme si každého jednotlivého dobrovolníka, a proto jsme se rozhodli nominovat všechny dobrovolníky v programu jako skupinu.
Většina dobrovolníků klientům hlavně naslouchá a doprovází je do přírody, kam sami nezvládnou dojít nebo si netroufají. Ale některé dvojice spolu dokonce malují, chodí do divadla, na výstavy apod.Naši dobrovolníci s otevřeným srdcem najdou ve svém životě pár hodin času, který věnují někomu, kdo možná v životě neměl tolik štěstí jako oni.Smyslem programu je rozzářit chvíle klientů alespoň na několik hodin týdně, ale klientům často tento pocit přetrvává další dny. V našem každodenním životě jsou 3 hodiny zanedbatelný čas, ale pro osamělého člověka znamenají velkou změnu v jejich životě, za kterou jsou vděčnosti.
Odkazy na média a videa:
https://pozitivni-zpravy.cz/dobrovolnici-v-brne-nosi-osamelym-lidem-dobre-srdce-domu/
https://brnenska.drbna.cz/vyhledavani.html?search=Dobr%C3%A1+srdce+dom%C5%AF
15. Ing. Petr Koudelka (58 let, Obec Suchý a okolí)
Nikoho takového jako Petra Koudelku v mém okolí neznám. Petr je "blázen", který svůj veškerý volný čas věnuje už více jak 20 let mladým cyklistům a cyklistkám. V roce 2001 stál u zrodu regionálních závodů horských kol na Drahanské vrchovině, jehož organizaci nese na svých bedrech do současnosti.
O rok později založil cyklistický oddíl Moravec Team, kterým za více jak 20 let fungování prošly stovky dětí. Celý team vede v duchu společenské odpovědnosti, kdy kromě sportovních událostí pořádá i kulturní setkání včetně charitativních akcí. Úzce přitom spolupracuje s charitou Boskovice, kdy kromě jiného do závodů organizačně zapojuje hendikepované klienty Charity. Vše dělá bez potřeby sebeprezentace a jakéhokoliv profitu. Nominovaný svým počínáním ovlivňuje a pozitivně motivuje celé široké okolí Boskovicka. Díky jeho energii, kterou veřejnosti dává, pomohl ke zdravé výchově a férové dravosti stovkám dětí, jež cyklistickým oddílem Moravec Team prošly.
Nominující:
Jakub Hlubinka/starosta obce Suchý, Jan Hanák/starosta obce Žďárná, Rus Antonín/starosta obce Benešov, Karel Vrána/starosta obce Valchov, Miroslav Zemánek/starosta obce Kořenec, Havelka Jan/starosta obce Velenov, Petr Grénar/starosta obce Knínice.
Kategorie: Environmentální aktivity
16. Marie Káňová (76 let, Nadace Veronica)
Dlouhodobá spolupráce při prodeji darovaných věcí v nadačním obchodě v Brně na Pekařské 38 - komunikace se zákazníky, naceňování a prodej, práce s pokladnou, třídění zboží, znalost v oblasti starožitnictví.
17. Ludmila Jedličková (69 let, Nadace Veronica)
Velmi zkušeně asistuje při prodeji darovaných věcí v nadačním obchodě na Palackého třídě 25 v Brně. Samostatně třídí nové věci, zařazuje je do prodeje, pomáhá s úklidem prodejny.
18. Ludmila Helánová (77 let, Nadace Veronica)
Dlouhodobá spolupráce při prodeji darovaných věcí v nadačním obchodě na Panské 38 v Brně. Samostatný prodej, výborná komunikace se zákazníky.
19. Miroslav Klíč (70 let, Nadace Veronica)
Dlouhodobá spolupráce s nadací při různých činnostech, široká podpora a rozšiřování povědomí o zaměření Nadace Veronica. Aktivní prodej při stánkových činnostech i v nadačním obchodě na Pekařské 38 v Brně.
20. Eliška Vafková (46 let, Dejte nám šanci)
Měníme psí životy. Víme, že nezměníme svět, ale když se nám podaří změnit život alespoň několika psům, svět bude hezčí místo k životu.
Náš psí Hospic poskytuje přechodný či trvalý domov psům starým, týraným, nemocným či handicapovaným, psům opuštěným, vyhozeným z množíren. Snažíme se jim dvaceti čtyřhodinovou péčí uzdravit rány na těle i na duši způsobené lidmi. Snažíme se napravit to, co jiní pokazili. Učíme psy znovu věřit lidem.
Zvířata u nás nežijí v kotcích, jako v klasických útulcích, ale s námi v našem domě. Chodí na procházky do okolních lesů, jezdí s námi na výlety, mají nonstop k dispozici ruce, které je hladí. Spousta z nich tohle všechno zažívá poprvé v životě.
Samozřejmostí je veterinární péče, kvalitní strava, socializace. Tím vším se snažíme uzdravovat nejen jejich nemocná těla, ale především bolavé duše.
Hledáme ty nejlepší domovy pro psy, jež mohou po uzdravení odejít z Hospicu za novým životem, s těmi, kteří u nás dožívají, jsme až do konce jejich chvil. Neodcházejí za Duhový most sami někde na řetězu u boudy nebo na kachlíkové podlaze studených kotců.
Za osm let, co spolek oficiálně existuje, jsme změnili život několika stovkám psů.
Krom péče o psy na Hospicu se zabýváme také osvětou. Jezdíme na besedy do škol, školek či dětských domovů, kde se děti setkávají s našimi pejsky, učí se bezpečnému kontaktu s nimi a dozvídají se, jak správně o zvíře pečovat. Účastníme se nejrůznějších veřejných akcí, kde popularizujeme adopce starých a handicapovaných psů. Vysvětlujeme problematiku množíren, snažíme se vést lidi k zodpovědnosti a učíme je nezavírat oči a nebýt lhostejní.
Spolek Dejte nám šanci spolupracuje s útulky a ochranářskými organizacemi napříč republikou.
21. Jan Pavka (40 let, Hnutí Brontosaurus)
Janovi Pavkovi aneb Pavčekovi, jak ho všichni znají, vždy záleželo na přírodě a životním prostředí. Už přes 20 let působí jako dobrovolník v mládežnické ekologické organizaci Hnutí Brontosaurus a svou neúnavnou prací zlepšuje místo, kde žijeme. Pomáhá s organizací dobrovolnických akcí, stará se o shánění materiálu a koordinuje dobrovolníky a dobrovolnice v jejich pomoci přírodě.
Jeho už tak bohatá dobrovolnická činnost se ještě významně rozrostla po tornádu, které se před více jak rokem prohnalo vesnicí Mikulčice, kde Pavček žije. Pavček naplno využil své dlouholeté sadařské zkušenosti a s odhodláním se pustil do pomoci s obnovou zeleně a výsadbou sadů starých krajových odrůd, které do tamější přírody historicky patří.
Kromě samotné výsadby se podílí i na jejím plánování. Svou činností motivuje a zapojuje místní obyvatele i mládež z celé České Republiky, kteří mu s výsadbou v rámci dobrovolnických akcí Hnutí Brontosaurus pomáhají. Mnoho času věnuje hledání vhodných míst a sazenic pro výsadbu, zajištění materiálu a vyřizováním nezbytných formalit a povolení.
Pavček také na svá bedra bere nikdy nekončící a zásadně důležitou péči o vysazené stromy. Často ho můžete vidět jak ještě po práci při padající tmě zalévá stromy v parném létě, opravuje pletivo chránící stromy proti zvěři nebo provádí odborný povýsadbový řez. V ovocnářství se také neustále vzdělává. I díky Pavčekovi se daří v Mikulčicích a okolí vysázet stromy a obnovit zeleň, která byla skoro všechna po tornádu zničena.
Kromě výsadeb již přes 15 let v rámci Hnutí Brontosaurus vyvěšuje budky v okolní přírodě, kde chybí doupné stromy. Odborně garantuje výrobu budek a spravuje jejich rozsáhlou databázi. O budky se navíc pravidelně stará, čistí je a monitoruje. Spolu s dalšími dobrovolníky se stará o více než 400 budek z nichž je díky jejich svědomité práci 90 % obsazeno ptáky. Téměř 400 ptačích párů tak našlo nový domov a mělo kde vyvést mláďata, což velmi přispívá ke stabilitě lesního ekosystému. Budkováním Pavček strávil v dílně i v lese stovky hodin. Své zkušenosti předává dál, lektoruje workshopy o budkování a pomáhá organizovat množství dobrovolnických akcí, kde do péče o ptactvo a zeleň zapojuje mládež.
Ve své dobrovolnické práci je Pavček pečlivý a všímavý k detailům. Jako koordinátor dobrovolnických akcí umí být motivující, vnímavý a zároveň nešetří vtipem a optimismem.
Díky Pavčekově velkému srdci a obětavosti, se kterou se do veškeré činnost vrhá, se v okolí Mikulčic můžete opět procházet mezi stromy a poslouchat zpěv ptáků.
Kategorie: Komunitní dobrovolnictví
22. Jaroslav Činčala (48 let, Město Břeclav)
Po tom, co se v červnu minulého roku prohnalo přes okolní vesnice tornádo, vyjel pan Jaroslav Činčala okamžitě do terénu zjistit, kde by se hodila jeho pomoc. Jelikož má stavební firmu, měl k dispozici potřebnou techniku, byl schopen okamžitě pomoct s úklidem suti. A vzhledem ke znalosti technologií a materiální potřeby, rychle a efektivně zajistit opravou střech několika rodinám. Celý měsíc tak s velkým nasazením strávil v obcích postižených ničivým živlem a jeho pomoc byla v tu chvíli nedocenitelná.
Jakmile v letošním roce vypukla válka na Ukrajině, urychleně s pomocí dalších dobrovolníků, dokončil byty ve svém rozestavěném objektu. Ty poté nabídl šesti ukrajinským rodinám, kterým pomohl i s vyřízením všech úředních náležitostí. Mužům poté dal práci ve své stavební firmě. Ženám pomohl najít práci v Břeclavi a zapsat děti do základní školy. Většina z nich, u něj s vděkem bydlí dodnes.
Jaroslav je ale ochoten pomáhat, i když zrovna nejde o život. Je například podporovatelem Dobrovolnického centra ADRA i Centra pro rodinu Máte na víc v Břeclavi. Pomohl jim několikrát se stěhováním nebo se stavebními pracemi a výmalbou v objektech, kde tyto organizace působí.
Jaroslav je sice malý muž vzrůstem, ale zase člověk s velkým srdcem na pravém místě. Pokud nastane nějaká potřeba pomoci člověku v nouzi nebo možnost zapojení se do dobrovolnické aktivity, bez velkého rozmýšlení okamžitě koná, co je v danou chvíli třeba. Na jeho pomoc a pozitivní energii je vždy spoleh.
Kategorie: Humanitární a rozvojová pomoc
23. Junák - český skaut, středisko Svatopluk, zastoupený - Aleš Slezák (46 let, Město Břeclav)
Na cenu Křesadlo nominuji skautské středisko Svatopluk Břeclav a jeho členy a členky. V duchu skautského hesla "Buď připraven" pomohli občanům Břeclavi v průběhu posledních let svou obětavou dobrovolnickou prací hned několikrát.
Jako první příklad uvedu situaci při nástupu první covidové vlny v roce 2020. Břeclavští skauti pomáhali s distribucí ochranných prostředků, vydatně pomáhali technickým službám města s přípravou a distribucí dezinfekce, podíleli se na nákupech pro osamělé seniory.
Už o rok později v rámci další krize, tentokráte živelného charakteru. Na okolní obce udeřilo tornádo a skauti poskytli městu Břeclav a obyvatelům postižených obcí cennou pomoc, když odpracovali stovky dobrovolnických hodin při správě humanitárního skladu, který distribuoval materiál pro postiženou oblast. To všechno v situaci, kdy většina standardních prostředků nebyla z důvodů vytíženosti k dispozici. Jejich spolupráce s dobrovolnými hasiči byla neocenitelná, byl na ně obrovský spoleh, a vzhledem k principům, na kterých je skautské hnutí postaveno, jsme jim mohl svěřit důvěru, kterou jsem neměl odvahu vložit v někoho jiného.
Nominuji proto celý kolektiv střediska Svatopluk na cenu Křesadlo.
24. Blanka Paterová (78 let, Ženský vzdělávací ústav Brno, z. ú. - VESNA)
Blanka Paterová pomáhá v šatníku pro rodiny v nouzi od března 2022. Ihned po začátku války, kdy se šatník přeorientoval na pomoc rodinám prchajícím před válkou, přinesla nějaké věci a zcela samozřejmě se zeptala, jestli může s něčím pomoct - a pomáhá od té doby nepřetržitě každý týden.
Když jsme se ptali, co ji vede k tomu, že tráví svůj volný čas namáhavou prací ve stresujícím prostředí, proč místo sezení u kávy a dívání na televizi raději přenáší těžké krabice s oblečením, vydává uprchlíkům drogerii, hračky, školní potřeby, uklidňuje ženy v napjatých situacích..., odpověděla, že si pamatuje rok 1968 a na rozdíl od tehdejší doby má dnes pocit, že může něco dělat, s něčím pomoct. Takže stála měsíce, za každého počasí, na nádvoří Pražákova paláce u příjmu věcí od dárců nebo naopak vydávala a dosud vydává ukrajinským (a nyní už zase i českým) rodinám věci, které jim aspoň trochu usnadní život.
Na Blance je obdivuhodná nejen její fyzická kondice, jakou jí můžou závidět i o desítky let mladší kolegyně, ale hlavně její neutuchající a nakažlivá dobrá nálada, její smysl pro humor, klid a vyrovnanost. Šatníkem od konce února prošly stovky, možná i tisíce dobrovolníků, a všichni se setkali s Blankou. Blanka svým příkladem, vlastně už jen svou samozřejmou přítomností přesvědčila mnoho dalších žen, že se nemusí bát dobrovolnické práce ani ve vyšším věku. Že pomoc ostatním je nejlepší ochrana před pocity smutku a beznaděje. A pro nás ostatní je Blanka velkým vzorem, jak se stavět k situacím, které jsou občas velmi náročné - organizačně, lidsky, emočně. Její mávnutí rukou a s úsměvem pronesené: "Ale vždyť to máš jedno!" ukončilo nejednu kritickou situaci.
Mít v týmu Blanku je velká radost a zároveň velká čest. A přejeme všem ostatním organizacím, aby i ony měly takové štěstí jako my a získaly svou vlastní Blanku.
25. Zdenek Sedláček (68 let, Ženský vzdělávací ústav Brno, z. ú. - VESNA)
Každý, kdo v posledních osmi měsících zamířil do Vesny na Husově 18a, pravděpodobně narazil na Zdenka Sedláčka. Je to ten přísný muž u vchodu, který od března do června velmi pečlivě kontroloval víza návštěvníkům z Ukrajiny a od června odškrtává ze seznamu registrované české a ukrajinské návštěvnice a návštěvníky. Zejména v prvních měsících války byl Zdenkův přínos neocenitelný, protože si dokázal u příchozích zjednat respekt a dodržování pravidel. Bez jasně nastavených hranic by tehdy docházelo k mnohem většímu množství konfliktů, které vyplývaly z vyhrocené situace, kdy denně nádvořím procházely stovky lidí prchajících před válkou. Zdenek několikrát denně usměrňoval dav tísnící se před bránou Pražákova paláce, a jen díky němu mohli dobrovolníci na nádvoří distribuovat pomoc za bezpečných a důstojných podmínek.
Ten přísný a neoblomný Zdenek má ovšem ještě druhou tvář, která získávala čím dál víc navrch, jak se situace postupně zklidňovala. Vymohl si, že každé dítě, které vchází do šatníku, dostane malý dárek. Pro mnohé ukrajinské děti je od té doby "ten strýček s bonbóny a bublifuky". Dnes, kdy v šatníku už vládne poklidný řád, občas najdete Zdenka v družné rozpravě s ukrajinskými či českými dětmi i dospělými návštěvnicemi nebo s dobrovolnicemi, se kterými tvoří skvělý tým už několikátý měsíc.
Tím, jak "přísného" Zdenka lépe poznáváme, vlastně nás už ani nepřekvapuje, když jen mimochodem utrousí, že chodí do školky číst dětem pohádky, nebo když na setkání dobrovolníků hlídá malou Jasmínku, která se nedávno narodila naší ukrajinské dobrovolnici.
Do našeho ženského kolektivu zkrátka Zdenek zapadl naprosto dokonale, ostatně v červenci získal společně s kolegou Stanislavem diplom "Čestná žena".
26. MUNI POMÁHÁ zastoupené Adélou Stádlerovou (MUNI POMÁHÁ)
MUNI POMÁHÁ je komunita 5 000 dobrovolníků, kteří více než dva a půl roku obětavě pomáhají s přicházejícími společenskými výzvami a humanitárními krizemi. Díky jim se podařilo úspěšně vyřešit přes 6 500 žádostí o pomoc.
Dobrovolnické centrum MUNI POMÁHÁ vzniklo na Masarykově univerzitě v březnu 2020 v reakci na epidemií nemoci covid-19. Od té doby dobrovolníci vyráběli a distribuovali roušky a dezinfekci, posilovali personál ve zdravotních a sociálních zařízeních, očkovali, hlídali děti zdravotníků nebo nakupovali seniorům či lidem v karanténě. Kromě toho pomáhali také dětem a studentům, kteří z důvodů online výuky nezvládali školní povinnosti.
Velmi rychle se také zapojili do odklízení trosek po ničivém tornádu na jižní Moravě, v této činnosti pokračovali během celého léta 2021 a poté se věnovali komunitním úklidům, obnově krajiny a výsadbě stromů.
V neposlední řadě se velmi významně zapojili do pomoci Ukrajincům prchajícím do Brna a Jihomoravského kraje. A to především jako tlumočníci v Krajském asistenčním centru (KACPU), zapojením se do humanitárních sbírek, posilováním personálu základních škol. V této chvíli dále pokračují v pomoci např. doučují češtinu, doprovází a tlumočí na úřady či k lékaři. Věnují se hlídání a volnočasovým aktivitám pro děti nebo jsou součástí tzv. buddy programů a snaží se, usnadnit vysokoškolským studentům z Ukrajiny jejich vstup na univerzitu a do nového města a země.
Dobrovolnická činnost - Pandemie Covid 19
https://www.em.muni.cz/student/13430-budouci-pedagogove-budou-pomahat-dokud-bude-potreba
Dobrovolnická činnost - Tornádo
https://www.em.muni.cz/udalosti/14178-mu-pomaha-studentum-z-oblasti-postizenych-tornadem
Rok 2021
https://munipomaha.cz/aktuality/ohlednuti-za-rokem-2021-s-muni-pomaha
Dobrovolnická činnost - Ukrajina
https://www.em.muni.cz/udalosti/14844-muni-pomaha-se-spojuje-v-pomoci-ukrajine-s-dalsimi-institucemi
https://www.em.muni.cz/udalosti/14952-s-pomoci-uprchlikum-oleg-deev-nevahal-ani-minutu
https://munipomaha.cz/aktuality/jak-vypadal-druhy-rocnik-letni-skoly-doucovani
Ocenění dobrovolníků
https://www.em.muni.cz/udalosti/14372-masarykova-univerzita-prevzala-cenu-evropskeho-obcana
https://www.em.muni.cz/udalosti/14194-cena-evropskeho-obcana-pro-muni-pomaha
https://www.em.muni.cz/udalosti/15542-barcelona-tleskala-masarykove-univerzite
27. Tereza Opravilová (28 let, Hnutí Brontosaurus)
Terka dobrovolničí už léta pro přírodu i lidi. Pro nás v Hnutí Brontosaurus je nekonečným přilivem energie a chuti něco dělat. Nenechá nás moc vydechnout, je neúnavným motorem obřího množství dobrovolnických akcí, ale i neustálého a tolik potřebného hledání, kam nejsmysluplněji vložit energii. A za to jsme jí vděčni :-).
Už na střední škole se zamilovala do kosení vzácných luk a péče o chráněná území, aby se už po prvním roce pustila přímo do organizování dobrovolnických akcí. Bylo jí to vlastní díky velkému zájmu o druhé lidi a chuti pro ně něco dělat. Za deset let uspořádala desítky akcí pro mladé lidi spojené s péčí o naše okolí a přírodu, ale i akcí vzdělávacích, jež mládeži přináší nemalý osobnostní rozvoj.
Nabité zkušenosti i chuť, motivace a výdrž pomáhat, kde je třeba, ji v posledním roce přivedli k další, možná trochu nečekané, životní roli. K dobrovolnictví při mimořádných událostech. A to je právě příběh obětavosti, za který bychom ji chtěli na Křesadlo nominovat.
Terka se totiž nejen akčně, ale velmi efektivně na základě vlastní iniciativy zhostila pomoci po ničivém tornádu na Podluží a při mimořádných situacích pomáhá dál i při pomoci lidem prchajícím z Ukrajiny. Už den po tornádu organizovala mezi dobrovolníky Hnutí Brontosaurus sbírku nejpotřebnějšího materiálu, aby záhy na to koordinovala desítky dobrovolníků nejen z řad naší organizace, jež do oblasti díky ní spořádaně vyrazili pomáhat. V místě bez přestávky působila řadu týdnů po katastrofě a dávala pomoci větší a větší propracovanost, koordinovala pomoc s dalšími dobrovolnickými organizacemi i místními, starala se o dobrovolníky a jejich fyzickou i psychickou pohodu, zjišťovala aktuální potřeby na místě. Výsledkem jejího úsilí byla nejen několikatýdenní průběžná pomoc, ale i spolupráce organizací v rámci iniciativy Spolu po tornádu. To byla desítka několikadenních akcí, na nichž koordinovala a na potřebná místa a k lidem směřovala desítky dobrovolníků a dobrovolnic. Její pomoc a zájem však pokračovali i v následujících měsících. Pomáhala s akcemi na obnovu zeleně a organizovala a motivalala lidi k další pomoci na akcích v průběhu celého roku. To už se pustila do další potřebné práce. Pomáhala koordinovat zapojení našich členů a příznivců do pomoci lidem na lidem na Ukrajině i těm k nám přijíždějícím, podílela se na zajišťování dětského koutku v asistenčním centru na v Brně na výstavišti.
Její činnost pokračuje dál. S úsměvem, lidskostí i pochopením pro to co je důležité a zejména pro lidi s nimiž se setkává. Rádi bychom jí za to, jak v krizových chvílích pomohla, tímto poděkovali.