Nominovaní

Přečtěte si příběhy 51 nominovaných a rozhodněte se, komu v roce 2024 udělíte svůj hlas.

Kategorie: Zdravotnictví

Marie Kalová (74 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

Paní Marie dochází jako dobrovolnice na oddělení Léčebny dlouhodobě nemocných Nemocnice Tišnov druhým rokem z Dobrovolnického centra Oblastní Charity Tišnov. S "Majkou" přichází do nemocnice pohoda i živel- písnička, povídání, smích. S železnou pravidelností se každou středu odpoledne line oddělením LDN vůně kávy, zpěv, povídání, hrají se hry, příp. chystá vánoční výzdoba apod. Je empatická, dokáže naslouchat, ale i včas odejít. Majčino dobrovolničení nemocnicí nekončí, některé pacienty doprovází i po jejich odchodu domů či do domova důchodců. A ještě do toho zapojí manžela. 

Jako příklad uvádím paní Janu, 83letou osamělou pacientku, která se po 4 měsících pobytu v LDN vracela domů do brněnského bytu ve 3.patře bez výtahu. Nohy už jí neslouží, z bytu se už asi nedostane, do domova pro seniory ale jít nechce. Majka za ní dál dojíždí. Vezme i manžela, který ji do Brna zaveze, upeče koláč, navštíví společně paní Janu, dají si kafíčko a stráví s ní čas. Jsou její spojnicí s okolním světem. 

Dalším je příběh pana Miroslava, ležícího starého pána, s nefungující pamětí, téměř nekomunikujícího, o něhož rodina nejevila zájem. Pravidelné návštěvy Majky- její vlídné slovo, vůně a chutě, které s sebou přinášela, pocit, že je pro někoho důležitý - ho doslova postavily na nohy, což zaregistrovali i pečující zaměstnanci.

Majka říká, že ji dobrovolnická činnost naplňuje. "Tolik mi to dává.", jsou její vlastní slova.

PaedDr. Maria Holíková (74 let, dobrovolnická činnost od roku 2012)

Paní Maria je dobrovolnicí 12 let. Deset roků docházela za pacienty Masarykova onkologického ústavu v Brně a po přestěhování na venkov dojíždí už dva roky do Nemocnice Tišnov na Oddělení následné rehabilitace, kam ji vysílá Dobrovolnické centrum Oblastní Charity Tišnov. Marii je 74 roků a má sama zdravotní problémy - pohybuje se o francouzských holích. Ty zpočátku vnímala jako svůj hendicap, ale nakonec se staly předností, která boří bariéry mezi ní a pacienty, umožňuje navázat první kontakt, díky tomu ji vnímají jako jednu z nch. 

Kdyby neměla výrazně červené tričko s logem Charity, mohli byste si ji klidně splést s pacientkou. Profesí je pedagog, lidsky je ovšem spřízněná duše. Věnuje se pacientům pravidelně každý čtvrtek odpoledne. Věnuje nejen svůj čas, ale i auto a benzín, aby se k nám dostala. Umí pacientům skvěle naslouchat, neskáče jim do řeči, vyslechne a vlídným slovem povzbudí. Je nesmírně trpělivá. Funguje i jako prostředník mezi pacienty a personálem, protože pacienti se jí často svěřují se svými starostmi a obavami. Je oblíbená nejen u pacientů, ale i mezi zaměstnanci. Do nemocnice s ní totiž přichází úsměv a klid. Už si to bez ní vůbec neumíme představit.

Výtvarka v hospici Sv. Josefa (dobrovolnická činnost od roku 2023)

Kategorie: Sociální služby

Eckehardt Paulas ( 84 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

Začal pracovat jako dobrovolník Adry 10. května 2023. Navštěvuje osamělou seniorku v domácnosti. Chodí s ní na procházky nebo, když je třeba špatné počasí, zůstanou spolu doma a povídají si. Po založení seniorského klubu Adry stal se Karel jeho aktivním členem. Vypomáhá v našem charitativním obchůdku a je ochoten zaskočit na akcích Adry, kdykoli je potřeba. To však Karlovi nestačilo. 

Když se na nás nedávno obrátila jedna seniorka, která už špatně vidí, že by potřebovala doprovod na naše pravidelné přednášky, Karel se okamžitě nabídl. Kromě dobrovolnické práce v Adře adoptoval Karel nadálku dvě děti z Bangladéše v rámci programu BanglaKids. Karlovi je už přes 80 let, ale tvrdí, že díky dobrovolnické práci má stále dost energie, zdraví i radosti ze života.

Ludmila Čechová (67 let, dobrovolnická činnost od roku 2023) 

Dobrovolnicí Adry je od 20. 9. 2023. Na úvodním pohovoru působila velmi nesměle. Za jistou nevýhodu jsme také považovali její bydliště, kterým jsou Tulešice u Moravského Krumlova. Neuměli jsme si dost dobře představit, jak bude Lidka, které táhne na sedmdesátku, pravidelně každý týden dojíždět dvě hodiny do DpS ve Starém Lískovci a dvě hodiny domů. Paní Lidka však měla velmi dobrou motivaci a velkou chuť pomáhat jako dobrovolník. 

Když ADRA v říjnu roku 2023 zahájila činnost svého seniorského klubu, Lidka se stala jeho členem. Navzdory komplikované dopravě je na klubu první, a tak vždy stihne připravit ostatním členům čaj a nabídnout i buchtu, kterou doma upekla. Vášeň pro pečení prokázala ještě mnohokrát. Například tehdy, když senioři z klubu rozdávali cukroví seniorům z domovů. Akce "babičky babičkám" měla velký úspěch. Lidka stíhá vše a nikdo nechápe, kde na to bere čas a energii. Pravidelně dojíždí za "svou" babičkou v DpS Mikuláškovo náměstí, se kterou si povídá o všem možném, zúčastňuje se všech přednášek pořádaných v ADRA-pointu, je aktivní členkou seniorského klubu a pomáhá nám při různých externích akcích, kde ADRA představuje své programy pro dobrovolníky.

Temistoklis Amiridis (59 let, dobrovolnická činnost od roku 2022) 

V Adře pracuje od 3.11.2022. Nejprve začal jako dobrovolník u klientů s poruchou autistického spektra. Po přestěhování Adry na Lidickou 11, Brno, se Temis aktivně zapojil do rekonstrukce nových prostor. Provedl odbornou instalaci vody i elektřiny. Temis vlastní pojízdnou dílnu s vybavením jako profesionální řemeslník, a tak pro něj nebyl problém napojit vodovodní trubky ze sklepa do nové kuchyňky, která slouží dobrovolníkům i členům seniorského klubu. Temisův kamarád je na vozíčku, ale to jim oběma nijak nebrání, aby spolu cestovali po Česku i zahraničí.

Jiřina Růžičková (44 let, dobrovolnická činnost od roku 2018)

Paní Jiřina je neúnavná a srdečná dobrovolnice, která se již šestým rokem pravidelně věnuje imobilní seniorce v Domově pro seniory ve Znojmě. S neuvěřitelnou trpělivostí a empatií s ní tráví čas, předčítá jí z knih a poskytuje jí tolik potřebnou společnost. Její oddanost a laskavost jsou neocenitelné pro kvalitu života této paní.

Navzdory vlastním zdravotním výzvám, kdy sama čelí duševnímu onemocnění, paní Jiřina vyzařuje radost a klid, který šíří mezi všechny kolem sebe. Je inspirací nejen pro klienty, ale i pro své kolegy a přátele.

Kromě své dlouhodobé dobrovolnické činnosti byla přes čtyři roky aktivní peer konzultantkou, kde pomáhala lidem s duševním onemocněním najít cestu k zotavení. Aby mohla ještě lépe sloužit těm, kteří ji potřebují, neustále se vzdělává a rozšiřuje své dovednosti. Absolvovala kurz krizové intervence, který s úspěchem využívá při své práci dobrovolnice.

Její ochota vždy pomoci, osobní nasazení a snaha přinášet do života druhých světlo a naději jsou skutečně výjimečné. Paní Jiřina je pro nás všechny vzorem toho, co znamená být pravým dobrovolníkem.

Tereza Uřičářová (36 let, dobrovolnická činnost od roku 2021)

Terka je dobrovolnicí v brněnském Nízkoprahovém denním centru pro lidi bez domova od prosince 2021 a od té doby pravidelně jednou týdně a někdy i víckrát, je-li to potřeba, dochází vypomáhat do krizového šatníku. K dobrovolničení v šatníku se tehdy dostala skrz výzvu vyvěšenou na facebooku, kde se dočetla, že se hledá pomocník na třídění oblečení. U třídění to ale tehdy neskončilo. Velmi brzy po svém nástupu projevila zájem i o kontakt s klienty Denního centra a o jejich potřeby.

Terka v Denním centru vypomáhá v tzv. malém a velkém šatníku. Ve velkém šatníku vybaluje a třídí věci od dárců, skládá oblečení a boty do polic, občas dá stranou nějaký kousek, o kterém ví, že ho ocení konkrétní klient, a ráda udržuje v šatníku pořádek. Líbí se jí také ekologický aspekt šatníku, když např. narazí mezi dary na něco, co klienti Denního centra nevyužijí, snaží se, aby se to dostalo do správné organizace. V malém šatníku – v místnosti, kde se vydává oblečení klientům, je pak pravou rukou pracovníkům Denního centra. Klientům doporučí, co by jim mohlo sedět a také slušet, a občas i poradí, je-li už potřeba nějaký kousek, co nosí, hodit do pračky.

Koordinátorka a sociální pracovnice Denního centra Silvie o Terce říká: "Pro pracovníky je Terezčina přítomnost velmi vítaná, protože s nadhledem, laskavostí a humorem jí vlastním hravě přejde i ty méně příjemné reakce náročnějších klientů. Většina z nich se ale při pohledu na vlídnou usměvavou Terezku okamžitě rozzáří. Čisté triko a teplá bunda nejsou pro naše klienty jenom kusy oblečení, ale také otevřené dveře k úřadům, do obchodů, k zachování si zdraví a někdy dokonce i života."

Kromě šatníku se Terka účastní také dalších aktivit Denního centra. Jednou z nich je pak štědrovečerní večeře, která se koná týden před Štědrým dnem. Během této speciální události, na kterou si pravidelně bere v práci dovolenou, stráví mezi klienty celý den, strojí s nimi stromeček, chystá a rozděluje jídlo a nabízí cukroví, které sama napekla. Šatníku a Dennímu centru však pomáhá i jinak. Mezi svými kamarády je už známá tím, že na sociálních sítích pořádá sbírky toho, co v šatníku chybí a co by klienti z věcí ocenili.

Terka přichází do Denního centra vždy skvěle naladěná, šíří kolem sebe laskavost a pozitivní energii a je nedílnou součástí kolektivu. A stejně jak mile mluví zaměstnanci Denního centra o ní, mluví s velkým oceněním ona o nich.

Růžena Otrubová ( 67 let, dobrovolnická činnost od roku 2019)

Paní Růženka Otrubová je již přes 5 let dobrovolnicí neziskové organizace ParaCENTRUM Fenix, které pomáhá lidem po poškození míchy v Brně a jeho okolí. Vypomáhá pravidelně na osvětových a benefičních akcích pořádaných pro klienty ParaCENTRA Fenix i širokou veřejnost. Sama má doma manžela trvale upoutaného na invalidní vozík, proto je jí pomoc vozíčkářům velmi blízká a zároveň je velmi obdivuhodná, že nachází mimo péči o svého manžela také čas na dobrovolnictví. Její dobrovolnické činnosti využívá organizace zejména na výpomoc při akci Roztoč to!, kde názorně a zábavnou formou vysvětluje pomocí ergoterapeutických pomůcek, co běžný život s vozíčkářem obnáší i přináší. 

Zároveň prezentuje, proč je nutné vyvarovat se úrazům, zejména úrazům páteře a míchy, neboť následky takových úrazů jsou bohužel na celý život. Pomáhá také při organizaci benefičních akcí jako je vernisáž charitativní výstavy obrazů nebo benefiční Dražba pro Fenix. Zapojuje se také každý rok do vánočního prodeje výrobků, které vytvořili klienti i přátelé ParaCENTRA Fenix. Navíc přispívá svým umem – své cukrářské a kulinářské dobroty obvykle darovává na všechny zmíněné benefiční akce, aby nezisková organizace ušetřila na nákladech. Je to praktická a dobrosrdečná žena, která rozdává úsměvy všem a na všechny strany.

Marie Krčilová (24 let, dobrovolnická činnost od roku 2016)

Maruška začala docházet jako dobrovolnice do Domova sv. Markéty, což je azylový dům pro těhotné ženy a maminky s dětmi v Brně, už v roce 2016. K myšlence dobrovolnictví ji přivedla tehdy i autonehoda, ze které se léčila. Sama říká, že ji to přimělo přemýšlet nad tím, co je v životě hodnotné. Došla si k tomu, že by se ve svém volném čase chtěla věnovat něčemu smysluplnému a pomáhat lidem, kteří to potřebují.

Když začínala s dobrovolnictvím v Domově sv. Markéty, studovala pedagogické lyceum a věděla, že se do budoucna chce věnovat práci s dětmi. Vedle dobrovolnictví v Domově vedla také kroužky pro děti a jezdila na tábory. Na vysoké škole pak pokračovala studiem učitelství pro 1. stupeň. Svým dobrovolnictvím byla ovlivněná i při výběru tématu diplomové práce. Psala o tom, jaký je pro žáky se sociálním znevýhodněním nástup do základní školy, s čímž jí moc pomohli i v Domově. Dobrovolnictví i studium se jí neustále propojovalo. Poznatky ze školy i zkušenosti z Domova ji formovaly na její cestě za učitelstvím.

Maruška v Domově nejprve vypomáhala jednou týdně v rodinném koutku. Postupně však dostala prostor vytvářet si vlastní program pro děti. S dětmi hrála deskovky, chodila s nimi ven na zahradu, tvořila s nimi a taky jim pomáhala s domácími úkoly a doučovala je. Maruška děti vždy podporovala, povzbuzovala v jejich snažení a trpělivě s nimi pracovala. Kromě pravidelného setkávání s dětmi v rámci své volnočasové aktivity se v Domově účastnila také speciálních každoročních akcí pro děti jako je Den dětí, Den matek, oslava Mikuláše a vedle toho docházela jako dobrovolník také na charitní sbírky.

Maruška se aktivně zapojovala do dění Domova až do září 2024. Ačkoliv se teď odstěhovala z Brna, chce nadále zůstat v kontaktu s pracovnicemi Domova a s dětmi a pokračovat v dobrovolnictví alespoň příležitostně, když jí situace dovolí dojet do Brna. Pracovnice Domova sv. Markéty by chtěly Marušce touto nominací moc poděkovat za její čas a energii, kterou věnovala za těch osm let dětem a maminkám, které prošly Domovem.

Maruška o dobrovolnictví v Domově sv. Markéty říká: "Když jsem přemýšlela o tom, co mi bude z Brna nejvíce chybět, tak kromě mých blízkých to bude právě Domov svaté Markéty, protože má u mě takové zvláštní místo. Jednak proto, že jsem tu strávila takovou dobu, že jsem doslova od nástupu sem stihla maturitu, státnice i svatbu a stěhování, ale hlavně si myslím, že mi dobrovolnictví pomohlo rozšířit si obzory a fungovat více otevřeněji, což si myslím, že je zejména ve školství podstatné. Bylo to místo, kam jsem chodila i s tím, že si tu vyčistím hlavu od toho, co zrovna řeším tím, že se budu věnovat něčemu "nabíjejícímu". Poznala jsem tu skvělé lidi, ať už zaměstnance, nebo klienty a moc bych si přála, aby se jim dál vedlo stejně dobře, nebo ideálně ještě lépe než doteď."

Michal Ergens (45 let, dobrovolnická činnost od roku 2017)

Michal Ergens je správný chlap, kterého jsem potkala na zážitkovém pobytu s ligu vozíčkářů asi před 7 roky. Už po pár společných chvilkách s kamarády na vozíku jsem věděla, že je to anděl, neuvěřitelně empatický ke všem účastníkům pobytu, s každou prosbou vyhověl nebál se žádné výzvy. Michala prostě nejde nemilovat je to neobyčejný člověk, který velmi rád pomáhá a nic není pro něj problém. V jeho přítomnosti se i naši kamarádi na vozíku cítí bezpečně a ví že společně zvládneme vše, nechybí ani adrenalinové zážitky není problém sjíždět s vozíčkáři lanovku, koupat se rybníce plného bláta, jezdit na monosky nebo cimgu a mnoho dalších aktivit.

Michal nezkazí žádnou legraci. Jeho hra na kytaru neodmyslitelně patří ke každému táboráku.

Přesto že ve svém životě je IT pracovník tak v sociální sféře je nepřekonatelný. Jezdí jako dobrovolník na pobytové akce pro ligu vozíčkářů a nově vzniklý spolek Prima život z.s., zde pomáhá na pobytových i různých kulturních akcích prostě tam kde je třeba. Cílem Michala a spolku Prima život je pořádat co nejvíc pobytových, sportovních i kulturních akcí pro lidi s postižením a založit vesničku soběstačnosti kde budou lidé s handicapem žít i pracovat plnohodnotným Prima životem.

Michal Kiss (32 let, dobrovolnická činnost od roku 2011)

Michal působí v Dobrovolnickém centru ADRA Břeclav od začátku roku 2023. Předcházelo tomu 11 let jeho dobrovolnické služby v DC Dobromysl Hodonín. Dá se tedy říci, že Michal je dobrovolníkem více než polovinu svého života.

Vždy v tričku s logem ADRA navštěvuje tři Domovy seniorů - v Břeclavi, Valticích, Velkých Bílovicích a také Dům s chráněnými byty v Břeclavi. Klientům těchto zařízení každý týden přiváží nový vědomostní kvíz, při jehož řešení se všichni nejen poučí, ale i královsky pobaví. Michal má totiž nezaměnitelný smysl pro humor. Naplňuje vizi dlouhodobého dobrovolnictví ADRA, nezištně věnuje svůj čas těm, kteří potřebují přítomnost jiného člověka.

I přes své zdravotní znevýhodnění je jedním z našich nejaktivnějších dobrovolníků.

Michal se zúčastňuje všech společných akcí, pořádaných DC ADRA, nechybí na výletech se seniory, navázal krásná osobní přátelství s klienty DS. Je živým příkladem toho, že pomoc druhým nemá žádná omezení.

Vážíme si Michalovi služby potřebným, jeho nezdolnosti, spolehlivosti.

Děkujeme Ti, Mišáku, jsi velkou inspirací :)

Mgr. Kateřina Krhovská (38 let, dobrovolnická činnost od roku 2015)

Kateřina Krhovská dlouhodobě působí jako dobrovolnice v organizaci Domov pro mne. Už 9 let se jako dobrovolná osobní asistentka účastní zážitkových pobytů pro dospělé s handicapem. Katka je jeden z nejvíc čestných, kamarádských a empatických lidí, které známe. Její odhodlání a vášeň jsou pro všechny okolo doslova nakažlivé. Katka je pečující, skromná a vždy se snaží, aby se nejen klienti, ale všichni lidé kolem ní cítili dobře a bezpečně, taky ale nezkazí žádnou legraci, což je vidět třeba na našich oblíbených víkendovkových diskotékách. Katka patří mezi naše nejvěrnější a neoddanější dobrovolníky – poslední dva roky k asistenci na pobytech pro dospělé klienty s námi navíc začala jezdit na pobyty pro děti s handicapem. Kromě toho také

každoročně podává parádní sportovní výkony v našem týmu na charitativním běhu. Ne o každém se toto dá říct – Katka je člověk, který dokáže hory přenášet, vždy na prvním místě bojuje za druhé a na obyčejné každodenní radosti se dokáže dívat s dětským nadšením, které umí probouzet i ve druhých. Katka je jedinečným a nenahraditelným členem naší "domovácké" rodiny a my jsme nesmírně rádi, že ji máme!

Dobrovolnice v Betany Boskovice (dobrovolnická činnost od roku 2022)

Hanka a Petra, kamarádky a dobrovolnice, pravidelně docházejí do zařízení Betany v Boskovicích, aby věnovaly svůj volný čas klientům s mentálním a kombinovaným postižením, kteří žijí v chráněném bydlení. Přicházejí vždy s nadšením, přinášejí radost, empatii a podporu, kterou klienti tolik potřebují na cestě k co největší samostatnosti. Každé jejich setkání je pro klienty novou příležitostí, jak objevovat svět a sami sebe. Dobrovolnice dobře vědí, co mají klienti rádi – ať už jde o návštěvu koncertu nebo jen příjemnou procházku do přírody. Společně navštěvují různé kulturní a společenské akce, chodí do kina, na koncerty, koupaliště, nebo na zmrzlinu. Dokonce společně zajdou i na hokejové zápasy, kde hraje syn Petry, což je pro klienty vždy velký zážitek.

Výjimečnost Hanky a Petry spočívá v tom, jak přirozeně propojují svůj osobní a dobrovolnický život. Pravidelně berou klienty na koncerty v ZUŠ, kde vystupuje dcera Petry, a neváhají je pozvat na akce, které samy organizují. Například ve Vratíkově pořádaly Velikonoční výstavu, kam několik klientů dorazilo, včetně Pavla, který tam vystavil své vlastní linoryty. Kromě kulturních a společenských aktivit pomáhají dobrovolnice klientům i s běžnými záležitostmi nebo tráví čas u stolních her a povídání. Když počasí nepřeje venkovním aktivitám, vždycky se najde prostor pro hudbu. Kytara, akordeon a společný zpěv dokážou proměnit obyčejné odpoledne v něco mimořádného. Hanka navíc se svým kolegou hraje v duu a příležitostně zajišťuje živou hudbu na oslavách narozenin klientů nebo při zahradních slavnostech.

Díky těmto dobrovolnicím nejsou klienti Betany Boskovice osamoceni a mají pocit, že jsou součástí běžného života. Obohacování je přitom vzájemné – Hanka a Petra berou klienty jako své přátele, kteří jim zpříjemňují život a bez nichž by si ho už nedokázaly představit. Hanka a Petra přinášejí nejen pomoc a podporu, ale především naději, že i s mentálním a kombinovaným postižením lze žít naplněný a smysluplný život.

Ing. Helena Tesařová (49 let dobrovolnická činnost od roku 2022)

Helča oslovila Dobrovolnické centrum Ratolesti s tím, že by se v dobrovolnictví chtěla věnovat doučování, propojili jsme ji tedy s jednou z našich přijímajících organizací DROM, romské středisko, kde se rychle zapojila a zvládla už s výukou pomoci několika dětem a mladým lidem. Ceníme si jejího odhodlání i toho, že se nezalekne obtíží a věnuje svou energii do pomoci tam, kde to má smysl. Více se dozvíte z jejich vlastních slov:

"Vždycky jsem považovala dobrovolnictví za přirozenou součást svého života a věnovala jsem se mu už od dětství v různých oblastech. Nejvíc mě ale vždy přitahovalo učení se s dětmi/studenty a věděla jsem, že až moje vlastní děti vyrostou a nebudou potřebovat, abych s nimi takto trávila čas, že budu dobrovolničit v oblasti doučování.

Pracuju jako přípravář stavební výroby, což je práce sice kancelářská, ale dost stresující a časově náročná. Proto jsem vždy počítala, že doučovat budu spíš až v důchodu. Díky příkladu jednoho kolegy, který se rozhodl přibrat si ke stavařině výchovu mladých fotbalistů, mi došlo, že vlastně nic nebrání tomu, abych začala s doučováním mnohem dříve. "Pracuju" tedy nyní jako dobrovolník v organizaci DROM, romské středisko v Brně.

Mě osobně nejvíc baví matematika, angličtina, informatika, historie, dějiny literatury a umění, ale dělám s děckama vždy to, co aktuálně potřebují. Přála jsem si doučovat děti na 2. stupni nebo středoškoláky, protože to mě baví nejvíc a v DROMu mi v tomto vychází vstříc.

Tato činnost mě úplně přirozeně naplňuje, chodím si tak na doučování dobít baterky. Mj. mě práce s teenagery naučila nezakrnět ve svých znalostech ohledně počítačů/mobilů a angličtiny. Také jsem poznala řadu nových skvělých lidí a získala zajímavou komunitu dobrovolníků, pravidelně se scházíme několikrát do roka a sdílíme svoje zkušenosti.

Moje užší rodina mě v dobrovolničení maximálně podporuje. Jen mě dopaluje, že málokdo z mého širšího okolí považuje tuhle "práci" za smysluplnou a často slyším velmi negativní komentáře, že to nemá cenu dělat. Nechápu to. Já sama jsem z velmi skromných poměrů, a to že můžu vést naplněný život, za to vděčím ze značné části právě svému vzdělání. Vzdělání dle mě přináší svobodu a nezávislost a moc bych přála děckám z DROMu, aby to v životě dotáhly co nejdál a naplnily svůj potenciál".

Martina Balážová (38 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Paní Martina u nás dělá dobrovolnici od dubna roku 2022. Její dobrovolnická činnost spočívá v tom, že navštěvuje paní, se kterou tráví čas povídáním a předčítáním. Klientka je za tuto možnost docházení dobrovolnice ráda a paní Martina stala nedílnou částí života naší klientky. Na Martině oceňujeme její odhodlání a zápal pro tuto činnost.

Pavel Bednařík (44 let, dobrovolnická činnost od roku 2021)

Pavel u nás v Dobrovolnickém centru funguje druhým rokem jako dobrovolník v našem programu cykloterapie. Zde se propojil s Lenkou, klientkou ze služby a od té doby jezdí na cyklorikši spolu. V sezóně vcelku pravidelně Pavel vyzvedne u nás rikšu, věci a potkají se s Lenkou v Lužánkách, kde spolu brázdí chodníky parku a pak třeba zajdou do Radobaru na pivo. Vzniklo přátelství.

Pavlův příchod do našeho Dobrovolnického centra není přínosem jen pro Lenku, či další klienty, ale i pro nás. Je to člověk, u kterého víte, že jste na stejné vlně. Z Pavla čiší energie a chuť se rozdělit. A pro nás je to nenahraditelný dobrovolník, na kterého se můžeme spolehnout a který do toho jde s námi.

Dobrovolničení u nás na charitě není Pavlova jediná dobrovolnická činnost. Třetí rokem se věnuje podpůrné skupině Nebýt sám, která je určená pro lidi s duševním onemocněním a vznikla v organizací Práh Jižní Morava.

Pavel dokáže poskytnout lidem a klientům opravdu profesionální přístup a pomoc, protože pracuje jako pracovník v sociálních službách, konkrétně v organizaci Dotyk2. V této organizaci pomáhá lidem se schizofrenií skrze sociální rehabilitaci. Kromě toho studuje obor sociální práce na VOŠ Brno Kotlářská a také obor muzikoterapie v rámci celoživotního vzdělávání na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Pavel je skutečně obdivuhodný člověk, který nás inspiruje a my jsme velmi vděční, že je součástí našeho Dobrovolnického centra.

Jak sám říká: "Dobrovolnictví vnímám jako životní styl a smysluplnou náplň volného času. Myslím, že darovat čas, srdce a ruce druhým lidem, kteří o to stojí je naplňující pro obě strany, jak příjemce, tak i dárce."

Kategorie: Vzdělávací a volnočasové aktivity

Petra Stodůlková (41 let, dobrovolnická činnost od roku 2018)

Petra je dobrovolníkem v naší organizace už více než šest let. Pomáhá jako předvychovatel budoucích vodicích psů. Stará se o psy od jejich osmi týdnů a doprovází je až do doby, kdy odchází k nevidomému klientovi. S každým štěňátkem, které má v péči, stává v noci na venčení, utírá loužičky, se psy prochází jejich pubertou, každého psa, který absolvuje výcvik, denně vozí a vyzvedává ve Škole pro výcvik vodicích psů, a stejně tak s každým prožívá smutné loučení.

Petra vždy kývla na naší nabídka psa, nikdy neodmítla. I psi, které pro ní znamenali vložení více energie, času a péče si jako pečovatelka vzala. Nejsem si vědoma toho, že by si někdy stěžovala, je komunikativní a kreativní. Psům věnuje obrovské množství času, proto si můžeme dovolit jí svěřit i náročnějšího psa. Víme, že se jim bude stoprocentně věnovat, možná i trochu víc 😊

Z člověka, který nemá zkušenosti s výcvikem psů se stala zkušená pečovatelka. Psům se věnuje nad rámec pečovatelské činnosti a účastní se všech akcí, které jsou navíc.

Firma, ve které Petra dříve pracovala, je pečovatelství nakloněna. Petra se tak ve firmě stala naší ambasadorkou a kolegy informovala o této dobrovolnické činnosti a také o výcviku vodicích psů obecně. Společnost PPG každoročně vybírá organizaci, pro kterou pořádá charitativní akce. Letos byl vybrán náš spolek – Vodicí pes,z.s.. Petra tak ve spolupráci se svými kolegy uspořádala např. jógu se psy. Při této lekci jógy se během cvičení účastníci lekce průběžně mohou pomazlit se štěňátky. Pro pomoc spolku Vodicí pes se dále konaly bazary s knihami a oblečením, různé pečení či tvoření.

Na jednom z přiložených snímků je Petra se svými "bývalými" vlasy, které věnovala na vytvoření paruky pro onkologicky nemocné pacienty.

Petra není tedy jen dobrovolníkem v naší organizaci, ale její srdce pomáhá na různých místech.

Jakub Podlucký (43 let, dobrovolnická činnost od roku 2021)

Jakub je neodmyslitelnou součástí dobrovolnické party kolem Radovanu. Asistuje na našich dobrodružných výpravách. Nebojí se třeba vytáhnout vozíčkáře k rumunským vodopádům nebo dostat je do přírodních termálních lázní. Když je třeba neváhá sednout za volant dodávky a odvézt nás například do Francie. Na Kubu se lze vždycky spolehnout. Ať už pomáhá při pletení pomlázky na velikonoční vikendovce v Beskydech nebo při stopování s vozíčkáři do Itálie. Jakub podporuje aktivity Radovanu i vlastními prostředky. Díky němu jsme si po jedné výpravě mohli užít společnou večeři a dostat tak ještě pár fajn zážitků navíc. Jsme také nadšeni ze všech krásných fotografií a záběrů z dronu, kterými dokumentuje naše akce. Kuba s námi zkrátka žije to, že radost je pro každého. Sám ji plnými hrstmi rozdává a my jsme mu za to vděčni.

Lukáš Mora (27 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Nejvíce o dobrovolníkovi může říci ten, kdo sám ve svém životě potřebuje podporu a pomoc.

Slovy naší kolegyně bychom Vám rádi představili jednoho z našich výjimečných, dlouholetých a nepostradatelných dobrovolníků – Lukáše Moru.

Lukáš je muž s obrovským srdcem, který už tři roky neúnavně podporuje klienty a zaměstnance Ligy vozíčkářů. Ve svém životě má rád výzvy, kroky do neznáma a možná právě z tohoto důvodu pro něho bylo dobrovolnictví jasnou volbou. Klienti se k němu obracejí s důvěrou, protože ví, že je vždy ochoten pomoci a naslouchat jejich potřebám.

Pomáhá jim překonávat překážky a ukazuje, že i s omezením je možné žít plnohodnotný život. Ať už jde o drobnou opravu v domácnosti nebo složitější technický problém jako je například oprava elektrického vozíku, dokáže opravit téměř cokoliv, třeba i náladu ostatních.

Lukášovo zapojení do dobrovolnických aktivit je obdivuhodné a rozmanité. Díky němu se mohlo mnoho našich klientů zúčastnit výletů, DOBROklubů, festivalů a pobytových akcí, kde je nápomocen jako řidič, šéfkuchař u grilu, bodyguard v dobrém i zlém. Vždy najde způsob, jak situaci vyřešit a umožnit ostatním být součástí společných zážitků.

Lukášův přístup není jen o praktické pomoci, ale také o vytváření přátelského prostředí, kde každý cítí podporu a bezpečí. A právě proto se Lukáš stal symbolem kamarádství bez hranic.

Jeho laskavost a nezištnou pomoc rozhodně nevnímáme jako samozřejmost, ale jako velkou vzácnost. Lukáš si tuto nominaci zaslouží nejen za svůj čas a úsilí, ale také za to, jaký vliv má na životy lidí, kteří se ocitají v těžkých situacích.

Jménem klientů, kamarádů a celé Ligy vozíčkářů chceme nominací na Křesadlo 2024 Lukášovi symbolicky poděkovat.

Ing. Zdeněk Cetl (71 let, dobrovolnická činnost od roku 2010)

Pan Zdeněk Cetl navštěvuje Domov Matky Rosy již neuvěřitelných čtrnáct let a jeho přítomnost se stala nedílnou součástí života našich klientů. Společně se dvěma dalšími hudebníky tvoří nepostradatelnou hudební trojici, která přináší radost a krásné melodie při každé narozeninové oslavě. Jejich repertoár je zaměřen především na lidové písně, které mají naši senioři velmi rádi. Tyto písně jim připomínají jejich mládí a vyvolávají vzpomínky na radostné chvíle, což je pro ně velmi důležité. Hudba má obrovskou sílu oživit vzpomínky a vnést do domova atmosféru pohody, a právě pan Zdeněk se svými kolegy přispívá k tomu, že oslavy narozenin jsou pro naše klienty jedinečnou a veselou událostí.

Pan Zdeněk je pro naše seniory nejen hudebníkem, ale také přítelem. Díky své laskavé povaze a vstřícnosti si získal srdce mnoha z nich. Nejde jen o to, že je pravidelně obdarovává svou hudbou, ale také jim pomáhá udržet si aktivní mysl. Senioři se často zapojují do zpěvu a zpívají si své oblíbené písně. Ve spolupráci s aktivizační pracovnicí domova mají dokonce možnost vybírat si písně "na přání", které hudebníci následně připraví na další oslavu. Tento osobní přístup dává seniorům pocit, že na nich záleží a že mohou ovlivnit průběh oslav. Pro mnoho z nich je to jedna z mála příležitostí, jak se aktivně zapojit do společenského života v domově.

Zdeněk Cetl začal do domova docházet v době, kdy zde žila jeho maminka. I po jejím odchodu, zůstal věrný našim seniorům a pravidelně za nimi dojíždí, což svědčí o jeho velkém srdci a obětavosti. Příští rok v lednu začne už svůj patnáctý rok spolupráce s naším domovem. Přestože je stále velmi pracovně aktivní a má mnoho povinností, vždy si najde čas na to, aby přijel a potěšil naše seniory svým zpěvem. Senioři si jeho přítomnost velmi váží a těší se na každou jeho návštěvu. Pro mnoho z nich se stal neodmyslitelnou součástí jejich života v domově.

Touto nominací bychom rádi panu Zdeňkovi poděkovali za jeho neúnavnou práci, za jeho trpělivost a ochotu věnovat svůj čas našim seniorům. Jeho přítomnost nejen obohacuje naše oslavy, ale také dodává našemu domovu radost. Jeho působení je pro nás velkým přínosem a pevně věříme, že jeho spolupráce s naším domovem bude pokračovat i v dalších letech.

Jana Vlasáková (77let, dobrovolnická činnost od roku 2013)

Paní Jana Vlasáková již jedenáct let pravidelně navštěvuje Domov Matky Rosy a její působení zde se stalo nedílnou součástí života našich klientů. Společně s dalšími dvěma rajhradskými dobrovolnicemi přináší našim seniorům nejen pomoc, ale také radost a pocit, že na ně nikdo nezapomněl. Pravidelně vede aktivity, které pomáhají seniorům udržet si aktivní mysl a rozvíjet své dovednosti. Jednou z nejpopulárnějších činností, které vede, je pletení košíků. Tato tradiční řemeslná dovednost má u klientů velký ohlas, nejen proto, že je to pro ně zábava, ale i proto, že jim to umožňuje procvičovat jemnou motoriku a trávit čas společně.

Vedle košíkářství se paní Jana také věnuje dalším kreativním činnostem, jako je tvoření mozaik, které přináší klientům pocit tvořivosti a uspokojení z hotového díla. Pravidelně se také účastní adventních dílen, kde se setkávají senioři a studenti rajhradské zahradnické školy, aby společně vytvářeli vánoční dekorace. Toto mezigenerační propojení je jednou z nejoblíbenějších akcí roku, protože přináší nejen tvůrčí spolupráci, ale i vzájemné obohacení mezi generacemi. Studenti naslouchají příběhům seniorů, zatímco senioři oceňují nadšení mladých lidí.

Paní Jana je však neocenitelnou součástí domova i při dalších příležitostech. Její přítomnost je vždy vítaná při různých oslavách, kulturních večerech či jiných událostech, kde se ráda zapojuje do přípravy a organizace. Co však klienti oceňují nejvíce, je její lidský přístup – umí si najít čas na individuální rozhovory, naslouchá jejich starostem a radostem, a je pro ně opravdovou oporou. Svou přítomností přináší nejen praktickou pomoc, ale i vřelost a porozumění, které naši senioři tolik potřebují. Díky jejímu nasazení a oddanosti máme v domově atmosféru plnou energie a pozitivní nálady, za což jsme jí nesmírně vděční.

Helena Nerudová (75 let, dobrovolnická činnost od roku 2013)

Paní Helena Nerudová je jednou z trojice dobrovolnic, které již více než jedenáct let docházejí do Domova Matky Rosy, aby pomáhaly našim seniorům smysluplně využít jejich volný čas. Její angažovanost v domově není pouze formální, ale osobní a hluboká. Každý týden věnuje svůj čas tomu, aby naše klienty naučila dovednostem, které jim přinášejí nejen zábavu, ale i uspokojení. Významnou součástí jejího působení je učení pletení košíků, což se stalo nejen oblíbenou aktivitou, ale také způsobem, jak klienti mohou udržet svou manuální zručnost a trávit čas tvůrčím způsobem.

Kromě pletení košíků se paní také pravidelně účastní kreativních aktivit, jako je výroba mozaik, což umožňuje klientům rozvíjet jejich kreativní schopnosti a estetický smysl. Tyto aktivity jsou vedeny s cílem nejen zabavit klienty, ale i podpořit jejich psychickou pohodu, posílit sociální interakce a rozvíjet nové dovednosti. Významnou událostí v průběhu roku je adventní tvoření, kde vzniká krásné mezigenerační propojení – studenti rajhradské zahradnické školy přicházejí do domova, aby společně se seniory vyráběli adventní dekorace. Tento proces nejen podporuje tvůrčí atmosféru, ale také dává našim seniorům možnost sdílet své životní zkušenosti s mladší generací, což je pro obě strany velmi obohacující.

Paní Helena je vždy připravena přispět svou pomocí a zapojit se do všech potřebných činností. Kromě své praktické pomoci se také věnuje individuální péči o naše klienty. Naslouchá jejich příběhům, poskytuje podporu a přináší jim radost svým optimismem a empatií a také obrovským smyslem pro humor. Naši klienti si ji oblíbili i pro její bezprostřednost a veselé vtípky, kterým se smějí úplně všichni, včetně personálu.

Jsme nesmírně vděční za to, že nám pomáhá udržovat v domově uvolněnou atmosféru plnou smíchu a radosti.

Alena Nováčková (74 let, dobrovolnická činnost od roku 2013)

Kategorie: Enviromentální aktivity

Marie Káňová (75 let, dobrovolnická činnost od roku 2009)

"Jmenuji se Marie Káňová, celý život jsem zasvětila školství. Zpočátku jako učitelka, po revoluci jako ředitelka školy. Od mládí jsem žila kulturně, proto jsem nabídla svoji dobrovolnickou činnost Národnímu divadlu Brno, kterou vykonávám doposud.

po odchodu do důchodu mně chyběla nejen komunikace s dětmi, ale i s dospělými lidmi. Nejprve jsem chtěla pracovat a pomáhat dětem z dětských domovů, ale nakonec mě oslovila Nadace Veronica, kde jsem tuto komunikaci nejen v obchodě nalezla. Tam jsem začala dobrovolničit v roce 2009. Poněvadž mám velice kladný vztah ke starým věcem, naučila jsem se restaurovat starý nábytek. U nadace mě oslovilo, že se zde dává druhá šance nepotřebným věcem, a to mě nadchlo. Jsem zastáncem ochrany přírody, nechci aby se vyhazovaly věci po prvním použití, ale recyklovaly.

Ludmila Helánová (79 let, dobrovolnická činnost od roku 2016)

"Jmenuji se Lída Helánová a jsem dlouholetou dobrovolnicí v Nadaci Veronica. Jsem komunikativní typ, ráda hovořím s lidmi a také ráda poradím s výběrem věcí především s textilem, který náš obchod poskytuje. K dobrovolničení jsem se dostala jako zákaznice, která často navštěvovala tento obchod. Tato práce mě velmi naplňuje, jelikož jsem v důchodu a mám volný čas. Ráda zastoupím kolegyně v době jejich nepřítomnosti. Jelikož se moje dcera pohybuje v oděvním průmyslu, mám dobré zkušenosti s prodejem textilu, kterému doufám dobře rozumím. Tato práce mě velice baví a ráda se do nadačního obchodu vracím.

Leopold Bartoš (66 let, dobrovolnická činnost od roku 2021)

Ke své práci v průběhu své kariéry jsem si vždy hledal vztah. Rozsah činností, kterými jsem prošel je dost bohatý: dělník v továrně, výzkumný pracovník, pohostinství, nákup a prodej, specialista podnikové dokumentace, implementace počítačových systémů, registrace léčivých přípravků a procesní inženýr. Z těchto profesí mě nejvíce bavilo, když jsem cítil, že to bylo užitečné. Nebudu to zakrývat, mám rád vděk. Nemusí být vůbec okázalý, tomu bych asi nevěřil, ale stačí když jej vidím nebo cítím.

V pohostinství, jsem se rád loučil se spokojenými zákazníky, ve stánku se zeleninou jsem byl rád, když se zákazník vracel. Pokud jsem potom pracoval v týmu, který zaváděl SAP (podnikový systém pro správu výrobních, řídících i finančních dat), měl jsem dobrý pocit, že to nakonec uživatelé přijali s tím, že jim to usnadnilo před tím dost nezáživnou práci. Řízení procesů je zajímavé a užitečné v tom, že také optimalizuje činnosti a přináší hodnoty v oblasti úspory nákladů a lidského úsilí.

Když jsem odešel do důchodu, položil jsem si otázku, co s volným časem. Myslel jsem na kytky, co pěstuju, že se jim budu mít možnost více věnovat. Myslel jsem na výlety do přírody nebo do míst, kde jsem dosud nebyl a chtěl bych se tam podívat. Myslel jsem na knížky, které jsem neměl čas přečíst. Přemýšlel jsem o tom, jak být užitečný. Tohle mi asi předali rodiče, ale především babička, která prostě celý život chtěla někomu sloužit, pomáhat, a stačilo jí, aby ji za to člověk poděkoval nebo pochválil.

Když jsem si opečoval ty svoje kvítka, přemýšlel jsem, kde bych mohl uplatnit své přebytky, abych je nemusel vyhazovat na kompost. Našel jsem SWAP. Pak jsem narazil na Nadaci Veronica a projekt Kytkoblešák se mi velmi zalíbil.

A z kytkoblešáku to byl už jen kousek k jiným akcím, které Nadace Veronica pořádá: například benefiční divadelní představení Křeč svatého Vladimíra v Divadle na provázku, anebo jiné benefiční akce.

Když se mě děvčata z Nadace Veronica zeptala, jestli nemám čas a chuť pomoci na akci Pop Window, kterou sice nepořádají, ale podporují, neváhal jsem. A nelitoval jsem.

Najednou jsem zjistil, že mi to dělá radost. Začal jsem se účastnit dobrovolných akcí i v rámci svého bydliště. Uklízíme Česko nebo se staráme o louku. Najednou mám hromadu přátel, kteří mají podobně nastavené priority.

Z každé akce mám velmi dobrý pocit a to z mnoha důvodů:

• Od chvíle, kdy jsem skončil školy, chodím do práce. Protože musím. Toto už dnes nemusím, mohu si dělat, co chci a nechci se jen tak potloukat po obchodech, hledat slevy a nadávat na drahotu.

• Ta práce je smysluplná, vím komu je určená a vím jaký je efekt

• Jsem na to pyšný, když jdu s někým okolo místa, kde se nějaká akce pořádala, můžu říct: "Tohle jsme uklidili, tady děláme kytkoblešáky, tady jsme přispěli.

• Při té práci se setkávám s podobně naladěnými lidmi. Získávám nové přátele, kterých si nesmírně vážím, protože se v životě umějí obětovat.

• Asi je to v povaze, asi je to výchovou, lidé zapšklí, s negativním pohledem na svět, na své okolí nebo na lidi asi dobrovolnickou práci dělat nikdy nebudou. Lidé, se kterými jsem se ve své dobrovolnické práci setkal, mají pozitivní přístup k životu, ke světu, ke svému okolí. Jsem rád, že tyhle lidi můžu poznávat.

Dobrovolnictví mě naplňuje pocitem užitečnosti a pocitem, že pomáhám. To pomáhání je motivace velmi nakažlivá. Stačí úsměv, poděkování, stačí cítit, že se dělíme o dobrý pocit, že se přispělo. Pokud jsem v životě měl dobrý pocit z práce, vždy to bylo spojené s pocitem, že jsem někomu pomohl práci zjednodušit nebo usnadnit.

Ludmila Jedličková (71 let, dobrovolnická činnost od roku 2013) 

Jmenuji se Ludmila Jedličková a je mi 73 let. Vyučila jsem se jako šička obuvi a o několik let později jsem začala pracovat jako prodavačka obuvi. Tato práce mě velmi bavila, protože jsem byla neustále v kontaktu s lidmi.

Po odchodu do důchodu se mým velkým koníčkem stala práce na zahrádce. I tak jsem ale chtěla být ještě užitečná a chyběl mi zmiňovaný kontakt s lidmi.

Pak se mi naskytla dobrovolnická činnost v nadačním obchůdku Veronica. Oslovil mě také smysl této nadace a to je ochrana životního prostředí. Nyní zde pracuji jako dobrovolník více než 10 let. Mým úkolem v obchůdku je hlavně třídění textilu a prodej darovaných věcí.

David Bayer (21 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

David se do Greenpeace připojil poprvé před rokem a od té doby se stal nepostradatelnou součástí brněnské lokální skupiny. Je velmi motivovaný pomáhat přírodě a to hned několika různými způsoby. Před svým působením v Greenpeace sice nebyl součástí jiné dobrovolnické organizace, nicméně láska k přírodě a ohleduplnost ke svému okolí jej provází již od útlého dětství. První ekologické vnímání u něj probudil učitel tělovýchovy, který byl pro něj i velkým vzorem a vzbudil v něm zájem o bylinky a využití volně rostoucích rostlin. Od té doby David začal experimentovat s výrobou nejrůznějších tinktur, čajů, mastí a později taktéž začal sám některé z bylin i pěstovat.

Část svého dětství strávil v nádherném prostředí Jeseníků, které se podle jeho slov staly srdeční záležitostí. "Les byl pro mě takovým kouzelným místem, vlastně pořád je, kde jsem mohl prostě být sám sebou. Každá studánka, každý kousek mechu, každá houba ve mně vzbudila pocit propojení s nádherným světem přírody. Chtěl bych žít s přírodou, nejít proti ní."

Podle těchto principů David opravdu žije - ať už je to díky vlastnímu zájmu o pěstování bylin, sázení původních druhů kvetoucích rostlin, výrobě ptačích budek či vlastním nasazením v aktivistickém prostředí. V Greenpeace je velký přínosem především v brněnské lokální skupině, kde se aktivně zapojuje do příprav a realizace našich akcí. Má za sebou několik informačních a petičních stánků, ale taktéž se účastnil i mnoha školení, workshopů a zahraničních akcí. K dobrovolnické činnosti se dostal během studia na vysoké škole a v současné době je to pro něj jedna z mála věcí, která dává opravdu smysl. David nechybí snad na žádné schůzce a je pro skupinu přínosem především díky své pozitivní energii a proaktivnímu přístupu.

Rádi bychom Davidovi touto cestou poděkovali za jeho snažení a aktivity, kterým se v Greenpeace i mimo něj věnuje. Velmi si ceníme jeho nasazení a těšíme se na další spolupráci.

Julie Opluštilová (20 let, dobrovolnická činnost od roku 2023)

Julie je členkou brněnské lokální skupiny Greenpeace něco málo přes rok a za tu dobu odvedla opravdu velký kus práce. Pravidelně dochází na schůzky a pro skupinu je přínosem především díky své kreativitě a skvělým komunikačním schopnostem. Neustále přichází s novými nápady na design našich akcí, ale i na fungování skupiny samotné. Má dobrý přehled o aktuálních problematikách a to se propisuje v celé její dobrovolnické činnosti.

K nám do Greenpeace už se přidala jako zkušená dobrovolnice a vnímavý člověk, který chce měnit svět - začala svým blízkým okolím a když už vyčerpala své kapacity tam, otevřely se jí nové obzory v podobě dobrovolničení u nás. Ráda probouzí ve svých vrstevnících zvídavost a šíří osvětu o environmentálních tématech i v širších kruzích.

Má za sebou několik tréninků, workshopů i zahraničních výjezdů na nejrůznější akce. Přesto je pro ni svět dobrovolnictví stále smysluplný, protože se má kam posouvat, a my jsme rádi, že ji na této cestě můžeme podporovat.

Ing. et Ing. Filip Šálek (42 let, dobrovolnická činnost od roku 2008)

Kategorie: Komunitní dobrovolnictví

Věra Moudrá (66 let, dobrovolnická činnost od roku 1988)

Paní Věra je rodilou občankou Letonic a od mládí je plně zapojena do společenského a komunitního života obce. Aktuálně je předsedkyní Místní skupiny ČSČK, členkou výboru ZO Českého zahrádkářského svazu, vede dopravní kroužek, zdravotnický kroužek a kroužek keramiky při ZŠ Letonice. Byla dlouholetou členkou a předsedkyní Kulturní komise. Je kronikářkou společenských organizací. Ve spolupráci s ostatními spolky organizuje společenské a kulturní akce, především pro mládež.

Jako školnice ZŠ Letonice je "duší školy", pro děti je ochotna udělat vše. Je rovněž dlouholetou správkyní kostela - kostelnicí. Svojí činností se významně podílí na rozvoji a udržování kulturního dění v obci. Rovněž se významně angažuje v charitativní činnosti, zajišťuje materiální pomoc formou akce "Vítr v šatníku" a pořádání Tříkrálové sbírky. V obci se snad nenajde akce, které by se nezúčastnila, pokud ji přímo neorganizuje. Je vždy ochotna komukoliv jakkoliv pomoci. Vše koná ochotně a nezištně.

Petra Hostinská (36 let, dobrovolnická činnost od roku 2020)

Petra Hostinská je inspirativní osobností, která svou energii, nadšení a organizační schopnosti věnuje rodinám a dětem. Jako matka tří dětí začala svou cestu tím, že se zapojila do sportovních aktivit v obci Bukovinka. Nejprve pomáhala svému manželovi s vedením tenisových lekcí pro malé děti. Brzy si však uvědomila, že chce nabídnout více příležitostí pro rodiny s dětmi, a proto začala pořádat cvičení pro nejmenší.

Petra se rovněž aktivně zapojuje do podpory těch, kteří to potřebují. Ve spolupráci s skauty v Bukovince zorganizovala v roce 2022 sbírku pro samoživitelky, která měla velký úspěch a přinesla potřebnou pomoc mnoha rodinám.

Před více než rokem Petra založila Mateřské centrum Konipásek. Akce mateřského centra vytváří prostor pro setkávání rodičů, prarodičů a dětí, ať již jde o tvořivé dílny, volnou hernu pro děti, cvičení, besedy, či bazárek s dětským oblečením. Kolem mateřského centra se rychle vytvořila velmi milá komunita, která propojuje nejen obyvatele Bukovinky, ale také vedlejší vesnice Bukovina.

V letošním roce Petra ve spolupráci s obcí Bukovinka vedla velmi úspěšný příměstský tábor pro děti ve věku 4-10 let. Tento tábor poskytl dětem nejen zábavu a nové zážitky, ale také podporu rodičům. I v tomto případě do realizace tábora Petra zapojila místní obyvatele.

Petra Hostinská je živoucím příkladem toho, jak může jeden člověk proměnit své okolí a vytvořit silnou komunitu, která spolupracuje a vzájemně si pomáhá.

Miloš Vránek (80 let, dobrovolnická činnost od roku 2007)

Pan Miloš Vránek je podolským rodákem a patriotem, který v letošním roce slaví významné životní jubileum 80 let. Mnoho let podporuje nejen sportovní, kulturní a farní dění v naší obci. Také se již asi od roku 2007 věnuje komunitnímu dobrovolnictví, díky čemuž tvoří na katastru naší obce sochy, boží muky a jiná díla, k jejíž tvorbě jej vždy vedl příběh. Jak se k této činnosti dostal? 

Tehdejší místní pan farář našel někde na Šumavě starou boží muku v kopřivách. A při společném rozhovoru se mu svěřil, že by byl rád, kdyby byla zachráněna. Proto se rozhodl s renovací dobrovolně vypomoci. Nyní stojí u cyklostezky v lokalitě nazývané Hrušky. To jej přivedlo na myšlenku, že jeho generace něco dluží této společnosti za čtyřicet let toho "marasmu", který tady byl, kdy se neobnovovaly sochy a lidé nemohli dělat svobodně to, co chtěli. 

Proto se rozhodl využít možnosti, že může dělat věci, které chce, a kterými se Podolí odliší od svého okolí. A nyní to je již několik soch. Je to socha Krista nad Podolím, která má tři metry. V Riu stojí Kristus Spasitel, pro Podolí vytvořil sochu Krista Smiřitele. Protože si přál a stále si přeje, aby v Podolí i přes rozdílné názory vládl soulad. Poté vytvořil sochu Napoleona na kruhový objezd. Následovala Boží muka, Pomník hospodářům, který připomíná křivdy, ke kterým v období kolektivizace zemědělství docházelo, plaketu oráče u Smírčího kamene a další. V roce 2022 byla před kostelem odhalena socha Svatého Václava. A v loňském roce socha Cyrila a Metoděje u fary. Poslední sousoší je natolik silné téma, že chtěl, aby toto sousoší v Podolí mohlo někde stát. Tato sousoší Cyrila Metoděje jsou po celé Jižní Evropě. Jedná se však většinou o historická díla. V novodobé historii těchto soch bylo vyrobeno velmi málo. Proto se rozhodl pro Podolí udělat právě tuto sochu.

Na další dílo, které bude smysluplné a bude mít význam pro společnost se již připravuje. 

Jeho zásada totiž zní: "Když můžeš, tak musíš" a já zatím můžu.

Jeho díla, která v Podolí naleznete:

1) Kristus Smiřitel

2) Napoleon

3) Pomník hospodářům

4) plastiky Romuald Drlík a P. Josef Blažek

5) Svatý Václav

6) Svatí Cyril a Metoděj

7) plaketa oráče u Smírčího kamene

Michal Čonka (53 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Michalova činnost je pro Dobrovolnické centrum Brno – pobočka Vyškov obrovským přínosem už více než dva roky, od července 2022 jej vedeme jako oficiálního dobrovolníka Adry a evidujeme u něj od tohoto data téměř 300 hodin dobrovolnické činnosti.

Michal se angažuje v charitativním ADRA Obchodě a přidruženém Sociálním šatníku, což jsou služby pro lidi v sociální a hmotné nouzi (Sociální šatník) a pro zákazníky z řad veřejnosti, kteří v obchodě nakupují oblečení vrácené do oběhu z druhé ruky (ADRA Obchod). Obchod tak má sociální, environmentální i ekonomický rozměr. Zboží je získáváno z darů jednotlivců i firem, výtěžek obchodu je pak využíván na podporu dobrovolnických programů u osamělých seniorů, nemocných a zdravotně postižených lidí. Lidem v nouzi je v rámci Sociálního šatníku distribuováno zdarma.

Michal v naší pobočce zajišťuje technické zázemí pro obchod, šatník i kancelář, vytrvale dělá drobné i velké, rutinní i jednorázové práce bez nároku na jakoukoli odměnu i publicitu. Jedná se o opravy v interiéru, instalace nábytku, vymýšlení a

realizace technických věcí nutných k zajištění chodu obchodu a šatníku - organizace prostoru, obsluhu kontejnerů na textil, nošení a odvážení pytlů s oblečením apod., zajišťování převozu materiálu vlastním autem, instalace výstav... V loňském roce nám byl hlavní oporou při stěhování naší kanceláře a provozovny. Náš obdiv Michal zasluhuje především svojí vytrvalostí, spolehlivostí a dlouhodobou ochotou k činnostem, které jsou málo vidět, málo se prezentují a oceňují, přesto stojí velké množství času a energie, jsou nezbytné a nenahraditelné. Michalův přínos nejvíc poznáváme, když ho postrádáme, a některé věci přestávají fungovat.

Nominace na cenu Křesadlo je malým vyjádřením našich díků a vděčnosti za všechnu Michalovu energii, klid a úsměv, které pro nás vždy má.

Pavel Wawracz (53 let, dobrovolnická činnost od roku 2018)

Pavel cítil volání k dobrovolnictví, ještě předtím než objevil Mary's Meals. Jeho touha pomáhat ostatním pramení nejen z křesťanských hodnot, ale také z osobního hledání smysluplného naplnění života.

Zlomovým okamžikem byla přednáška zakladatele Mary's Meals, Magnuse MacFarlane-Barrowa na Charismatické konferenci v Brně, v roce 2018. Pavel v činnosti této organizace našel smysl, který hledal. Mary's Meals poskytuje dětem v nejchudších oblastech světa jídlo ve školách, což jim umožňuje získat vzdělání a změnit svůj život. Tento přístup, který je rozvojový, zahrnuje místní komunitu a klade důraz na vzdělání, Pavla hluboce oslovil.

Pavel začal nejprve šířit povědomí o Mary's Meals ve svém okolí a nyní je aktivní v celém mikroregionu Časnýř. Kromě účasti na různých akcích s propagačním stánkem pořádá pravidelně tři sbírky ročně. Výtěžek jde na adoptovanou školu Namwiri v Malawi, kde díky dalším zapojeným lidem denně dostává jídlo 829 dětí. V Ochozu u Brna, kde žije, má Pavel sběrné místo pro "Kola pro Afriku", protože věří, že nejen jídlo, ale i kola pomáhají dětem v Africe na jejich cestě za vzděláním. Do současnosti Pavel získal už víc než 300 kol a také desítky batůžků pro Batůžkový projekt Mary´s Meals. Vzdělání jako cesta ke změně je to, v co Pavel věří a podporuje všemi svými aktivitami.

Pavel je ženatý otec čtyř dcer a pracuje jako IT specialista. Kromě rodiny miluje přírodu, hory a outdoorové aktivity jako lyžování, cyklistiku a turistiku. V posledním roce se potýkal s vážnou nemocí, což bylo dle jeho slov nejtěžších osm měsíců jeho života. Jeho neochvějná víra v uzdravení mu pomohla přestát tuto zkoušku a i během léčby se věnoval svému zaměstnání a všem svým dobrovolnickým aktivitám.

"Moje dobrovolnictví mi přináší radost! A cítím se být víc člověkem, když mohu být prospěšný i druhým lidem."

Ivan Vlasák (44 let, dobrovolnická činnost od roku 2003)

Ivan Vlasák je velitelem SDH v obci Ratíškovice již 17 let a svému mužstvu jde vždy příkladem. Nikdy neodmítne pomoc těm, kteří ji potřebují. Po tornádu na Moravě v roce 2021 strávili s SDH Ratíškovice celý měsíc pomocí v postižené oblasti, kde aktivně pomáhal jak s náročnými odklízecími pracemi, tak i s materiální pomocí a rovněž poskytoval psychickou podporu obyvatelům postižených oblastí, které bylo v této chvíli velmi potřeba. Po letošních povodních neváhal ani vteřinu a vydal se spolu s SDH Ratíškovice opět na pomoc obyvatelům zaplavených oblastí. Zřídil jak materiální, tak i finanční sbírku a nadále se aktivně podílí na humanitární pomoci.

Jako člověk je velmi skromný, obětavý a vstřícný. Za svou dosavadní kariéru zachránil nespočet životů, velké škody na majetku a celou tu dobu dokázal udržet psychickou pohodu ve svém týmu. Je tady pro nás ve dne v noci a všichni naši spoluobčané ví, že se na něj a jeho "chlapy" mohou kdykoliv obrátit.

Olena Matviichuk (41 let, dobrovolnická činnost od roku 2022)

Kategorie: Dobrovolnictví v kultuře a umění

Ivana Šimčíková (58 let, dobrovolnická činnost od roku 2004)

Paní Ivana Šimčíková se narodila 4. listopadu 1966 v Sokolově. Po smrti rodičů při autonehodě musela být umístěna do dětského domova, tam si ji našla adoptivní rodina a skončila v Brně Židenicích, kde nastoupila do školy a brzy i do ZUŠ na Kosmákově ulici.

Po skončení ZUŠ pokračovala ve hře na housle na brněnské konzervatoři ve třídě profesora Besperáta a po prvním roce přešla na violu k profesoru Moráňovi. Z mladistvé nerozvážnosti studium nedokončila a nastoupila v zemědělském družstvu Mikulčice jako krmička, potom pracovala v dole Mír a v rostlinné výrobě. Byla 2x vdaná. Společně s druhým manželem adoptovali 2 děti. Synovi se brzy začaly projevovat nevyléčitelné nemoci jako retardace, epilepsie, autismus. Došlo k rozpadu manželství a Ivana zůstala na vše sama. Po smrti rodičů jí ke starostem o obě problémové děti přibyla ještě starost o sestru, která je upoutána na lůžko a také potřebuje velkou pomoc.

Již před 20 lety se začala se věnovat péči o mladé muzikanty. I když nešlo a nejde o klasickou dobrovolnickou činnost (dostávala za své aktivity drobné peněžní odměny), pracovala nad rámec svých povinností vyplývajících z platu. Přibližně od roku 2010 začala učit v nově zřízeném Hudebním kurzu v Mikulčicích. Stala se hlavní duší této organizace, jejímž zřizovatelem je Obec Mikulčice. V tomto kurzu pracuje dodnes jako učitelka houslí, klavíru a kláves. Ke kurzu patří i dětský sboreček, se kterým už vyplnila mnoho akci v obci i v blízkém okolí.

Bez finančního ohodnocení je členkou kulturní komise . Více než 15 let vede dětskou cimbálovou muziku v Lužicích. Pravidelné zkoušky a soustředění, výjezdy do zahraničí. Díky její dlouholeté neúnavné činnosti jsou dnes dětské cimbálové muziky dvě – starší a mladší. Ivana si také v dospělosti našla cestu k Bohu. Nechala se v dospělosti pokřtít a udělala si kurs varhanní hry pro liturgické potřeby. Pravidelně na varhany doprovází mše v mikulčickém kostele. Organizuje muzikanty a zpěváky pro vánoční i velikonoční koncerty a bohoslužby. (bez peněžní odměny).

Ivana rovněž úzce spolupracuje s místní základní školou. Zajišťuje kulturní programy při významných akcích školy (vánoční a velikonoční dílnička, recitační soutěž, Den matek apod.). Opět bez finanční odměny.

Kategorie: Lidská práva

Jesica Miňovská (40 let, dobrovolnická činnost od roku 2019)

Jesica je výjimečná žena, která zažila v dětství a dospívání velmi těžké věci. Od jejích 10 letaž do 18 let ji sexuálně zneužíval její vlastní otec. Jesica dokázala z domácnosti plné násilí,výhružek a pravidelného znásilňování utéct a postavit se na vlastní nohy díky přátelům a takéterapii. A rozhodla se, že už nebude dál mlčet, ale naopak bude o tématu mluvit. Účastní seveřejných akcí, besed, chodí do médií a od roku 2019 spolupracuje s Amnesty Internationalna projektu Živé knihovny, kdy chodí do škol a vypráví studenstvu svůj příběh. Takto oslovilauž tisíce žáků a žákyň. Zapojila se i do advokační kampaně Amnesty International zaredefinici znásilnění, díky které došlo ke změně tohoto zákona. Díky lidem jako je Jesica,kteří se nebojí sdílet své zkušenosti a mluvit o sexualizovaném násilí, jsme tak dokázalipomoct ke spravedlnosti dalším desetitisícům přeživších znásilnění. Jesica je neuvěřitelněsilná, milá, vtipná a chytrá a za Amnesty International můžu říct, že jsme vděční za to, že jesoučástí našeho hnutí.